Ruský novinář: Nemohu žít s tím, že jsem nedostal akreditaci. Podám žalobu

Na žádost kontrarozvědky BIS nedostal od ministerstva zahraničí akreditaci ruský novinář Vladimir Sněgirov. Před časem stejně postupovalo vůči dalšímu ruskému zpravodaji Alexandru Kuranovovi. Podle BIS oba představují bezpečnostní riziko. „Žádný špion nejsem. Neuvědomuji si, že bych dělal něco špatného, chci se proto proti obvinění bránit právní cestou,“ říká v prvním rozhovoru pro Respekt Sněgirov.

Ministerstvo zahraničních věcí nadále trvá na tom, že pro neudělení akreditace mělo vážné důvody. Tajné služby měly pro ministra Zaorálka zpracovat podrobnější zprávu, kde mu údajně dokládaly konkrétní pochybení a rizika. Následně se o věci hlasovalo, proti neudělení akreditace nebyl nikdo. Vzhledem k tomu, že vše probíhalo v utajeném režimu, není stále jasné, co přesně BIS novináři Sněgirovovi vytýká.

Kdy jste se dozvěděl, že akreditaci nedostanete?

V polovině ledna jsem zaslal ministerstvu zahraničí žádost o akreditaci. Předpokládal jsem, že to bude bez problémů, protože jsem v minulosti už dvě úspěšně obdržel. Teď se to ale nestalo. Když aktuální akreditace nepřicházela, zavolal jsem po čase na ministerstvo s otázkou, proč to trvá tak dlouho. Jedna z jeho úřednic mi řekla, že tam jsou nějaké technické problémy a vše bude v pořádku. Když jsem žádost následně urgoval, řekli mi, že mám čekat. Pak mi 7. dubna přišel dopis s negativním stanoviskem.

Jak bylo rozhodnutí zdůvodněno?

V podstatě nijak. Napsali, že mi nevyhovují.

Máte pro to vysvětlení?

Nechápu to. V minulosti jsem působil v řadě rizikových míst, psal jsem z Gruzie, Sýrie, Afghánistánu, zaslechl jsem, že vaše tajné služby by mohly mít nějaký problém s tím, že jsem do těchhle zemí cestoval a pracoval tam.

Cestování závadné není. Jde o to, zda jste se tam například nesetkával s příslušníky ruských tajných služeb. Zda vás neúkolovali, což by již bezpečnostní riziko představovalo.

Každý, kdo pracoval v osmdesátých letech v Afghánistánu, přišel s KGB do kontaktu. Když jsem chtěl někam jet, musel jsem od nich samozřejmě získat povolení. Jednou jsem dělal rozhovor s legendárním vojevůdcem Masúdem, který se Sovětům postavil. Tajné služby se mě následně na něj ptaly. Vylučuji ale, že by mi dávaly úkoly, nebo že bych snad pro ně pracoval.

Problém nemusí být ve vaší minulosti, BIS mohly vadit některé z vašich současných kontaktů. Přišel jste nějak do styku se současnými tajnými službami Ruska?

Ne. A nemůžu s takovým obviněním žít, proto se chci soudit.

Ministerstvo zahraničí ani BIS oficiálně neřeklo, že vás podezřívají ze špionáže. Mají právo akreditaci neudělit, když pro to shledají důvody, a nemusejí je sdělit. Na koho chcete žalobu podat?

Formálně na ministerstvo zahraničí. Já mám rád Česko, vaši kultury, lidi. Chci tu zůstat a psát knihu, nechci se smířit s tím, že bych musel odejít. A zároveň mi vadí, kdyby ruská strana vyhostila někoho z českých novinářů v Moskvě. Nechci být důvodem konfrontace mezi oběma zeměmi.

Jak se vůbec díváte na politiku prezidenta Putina? Jak vnímáte jeho anexi Krymu, válku na východní Ukrajině a ruskou propagandu?

Jedna z největších tragédií, kterou jsem ve svém životě zažil, je to, co se stalo mezi Ruskem a Ukrajinou. Mám na Ukrajině spoustu přátel a doufám, že se to někdy vyřeší. Jsem před ukrajinskými přáteli připraven omluvit se za některé akce Moskvy. Víc k tomu říkat nebudu.

Proč?

Prostě nechci.