Muž, který močí všude

Jak by vypadala SPD vedená někým inteligentním? Někým, kdo se jen nechce dostat do parlamentu a tam si udělat z politiky dobrou živnost bez ohledu na program? Někým, kdo má promyšlené cíle, které jdou ostře proti nynějšímu směřování Česka? Někým jako je Václav Klaus mladší? Lze si tipnout, že odpovědi se nedočkáme. A to přesto, že i v ODS se ozývají vlivné hlasy, že by Klaus do Okamurovy SPD patřil.

Jak známo, poslanecký klub občanských demokratů si pozval Klause na pohovor kvůli jeho zahraničněpolitickým názorům, které ostře kontrastují s programem strany. Zároveň se začalo debatovat, jak dlouho asi v ODS vydrží člověk, jehož politické názory zjevně víc pasují do Okamurovy strany. Začaly se vršit spekulace, jestli bude vyhozen, nebo odejde sám.

Rozbít Unii

Klaus mladší už jednou z ODS vystoupil na protest proti tomu, že byl zvolen předsedou Mirek Topolánek. Do té doby byl Klaus junior pouze řadovým členem, jimž se stal coby sympatizant ke straně svého otce - zakladatele a předsedy. Vlastně i vrácením stranické legitimace pouze kopíroval to, co tehdy udělal Klaus starší, který se také nemohl s Topolánkovým příchodem smířit.

Pak se stal Klaus starší prezidentem a jeho syn se vydal dělat vlastní politickou kariéru. Začalo to nenápadně. Nový předseda ODS, tehdy ministr školství Petr Fiala, udělal z ředitele soukromého gymnázia Klause mladšího svého poradce a později i šéfa školské sekce ODS. Klaus junior si díky tomu vyzkoušel, že může leccos ovlivnit, objevil v sobě skutečné politické ambice a chuť stát se ministrem školství.

Do této druhé fáze svého stranictví přitom vstoupil vybaven důležitou zkušeností. V posledních letech měl možnost sledovat, jak velkou politickou chybu udělal jeho otec, když opustil ODS a začal se dávat dohromady s okrajovými stranami typu Svobodní. Tím Klaus senior, v té době už neskrývaný politický radikál, ztratil podstatnou část svých možností něco reálně v české politice ovlivnit.

Klausovi juniorovi muselo být proto jasné, že pokud se chce stát v dohledné době ministrem školství, potřebuje působit v silné, v principu umírněné politické straně.

Nutno dodat, že se mu vstup do ODS povedl. Díky politickému talentu, provokativním názorům a nevšední přízni médií se z něj stala politická kometa. Ve volbách dostal hned po Babišovi nejvíc preferenčních hlasů a později v Poslanecké sněmovně mu bylo svěřeno vlivné místo šéfa školského výboru. Kromě předsedy Fialy je dnes nejvýraznějším občanským demokratem.

Asi i proto najednou mladšímu Klausovi přestalo školství stačit a opět začal následovat kroky svého otce. Ten vůbec nepřipomíná prezidenta na odpočinku, ale vytyčil si dlouhodobý ambiciózní politický cíl. Už mu nestačí vyvedení Česka z EU, chtěl by rozbít Unii jako takovou.

“Vyzývám k totální revoluci a svrhnutí evropské vládnoucí oligarchie,” pronesl před rokem v rozhovoru pro web Parlamentní listy. Začal i konat, když vyjel do Německa a vystoupil na mítincích protisystémové Alternativy pro Německo. Tak daleko - k agitaci ve prospěch zahraniční politické strany proti zvolené vládě - nikdy žádný přední český politik po roce 1989 nešel.

Raděj ve stanu

I na Klause juniora zřejmě udělala výzva “k totální revoluci” dojem, protože se začal čím dál častěji vyjadřovat k jiným než školským tématům. Napsal, že je třeba vystoupit z EU “i za cenu zchudnutí o třetinu”. Když Američané vystřelili na syrskou Asadovu armádu po jejím použití chemických zbraní několik odvetných raket, varoval Klaus junior své příznivce, že Západ je schopen rozpoutat jadernou válku. Po zabití tří českých vojáků v Afghánistánu začal agitovat proti misi NATO a české účasti v ní.

Už tady nemáme emeritního prezidenta a volně navazujícího syna - stínového ministra školství, dvě výrazné postavy, které reprezentují dvě odlišné politické éry. Máme tu dva vlivné a neúnavné Klause, kteří se společně v tandemu snaží po svém změnit politickou orientaci Česka. Mnozí se tomu možná smějí, ale jim to zjevně nevadí.

V této souvislosti je velmi podstatné, co ODS minulý týden učinila. A sice že si Klause mladšího pozvala na jednání poslaneckého klubu a sdělila mu, aby se opět věnoval pouze školské politice.  Ponechme stranou, že politický radikál nemá mluvit ani do školství. Spíš si všímejme varování ODS, že nebude klausovské snahy o změnu české zahraničněpolitické orientace podporovat.  V téhle souvislosti má tedy Klaus mladší na výběr: buď se dál držet školství, nebo nenechat otce ve štychu a dělat společnou politiku jinde, třeba u Okamury.

Jenže vůbec není jisté, že by v SPD uspěl. Radikálové se těžko mezi sebou na něčem domlouvají - a ani Okamura nemůže silného konkurenta uvnitř své strany potřebovat. Dále je tu jedna citlivá věc: Klaus má viditelné tělesné postižení a je v tomto směru závislý na tolerantních voličích. V ODS se mu jich dostává, ale měl by je taky v SPD, jejíž voliči spíš než toleranci umí ocenit poznámku o zplynování všech, kteří se liší od “normálu”?

Každopádně pokud má někdo potřebu varovat před “nukleárními plány Západu” nebo chce v EU podnítit “totální revoluci”, těžko ho odradí jedno pozvání na poslanecký kobereček. Bude držet dobyté stranické kóty a hrát na sebe. Ukázal to i tento týden, kdy Klaus ve svém pravidelném komentáři na serveru novinky.cz provokuje své stranické kolegy názorem, že v srpnu 68 patřily k okupantům i Estonsko, Lotyšsko a Litva nebo že pokud někdo považuje Brežněva za Rusa, uznává, že východ Ukrajiny, kde se Brežněv narodil, patřil a patří Rusku. (Mimochodem Kamjanske, kde se Brežněv narodil, leží tři sta kilometrů západně od linie separatistů, takže Klaus Rusku docela přeje…)

Volba, co dělat, tedy spíš padne na ODS. To Fialova strana bude muset řešit známé dilema prezidenta Lyndona Johnsona vůči J. E. Hooverovi z roku 1971. A sice - řečeno s Johnsonem - mít ho radši ve svém stanu, aby močil ven, než venku, aby močil dovnitř.

Jenže na rozdíl od Johnsona se musí Petr Fiala připravit na to, že Klaus bude močit všude. Jinak řečeno: Hoover se nesnažil Demokratickou stranu ulovit pro sebe, Klaus se o to vůči ODS v souboji s Fialou snažit bude. A zatímco Fiala proti němu musí uspět pokaždé, kdykoliv se střetnou, Klausovi stačí vyhrát jen jednou. Má čas a může to opakovaně zkoušet.

ODS už si tedy zkusila, že mít populárního extrémistu ve svých řadách je z krátkodobého hlediska příjemné, nahání to body. Dlouhodobě to však může být podstatně jiný příběh.