Exkluzivně: Diplomatické depeše ukazují problém české politiky vůči Asadovi

Použití chemických zbraní proti civilnímu obyvatelstvu v Sýrii a následný vstup Spojených států do tamního konfliktu vrátily na pořad dne debatu o české přítomnosti v této zemi.  Česko má v Damašku od počátku syrské války svého nejvyššího politického zástupce, velvyslankyni Evu Filipi, a to se nezměnilo ani s tím, jak se vršící důkazy o zločinech proti lidskosti a válečných zločinech, jichž se dopustila vláda Bašára Asada.

Protože velvyslankyně Filipi je akreditovaná u Asadova režimu, přítomností v Damašku tak diplomatickým kódem říkáme, že - například - zplynování civilistů je věcí vnitřní syrské politiky, již Praha respektuje a nebude k ní zaujímat žádný postoj. Odvolání nejvyššího politického zástupce ze země by tímto postojem - opět řečí diplomacie - naopak bylo.

Erudovaná chráněnkyně

Zdaleka však nejde jen o naši fyzickou přítomnost v zemi. Česká zahraniční politika už delší dobu prochází erozí svých principů a přístup k Sýrii je jedním z příkladů a důkazů. Ministr zahraničí Lubomír Zaorálek nevěnuje syrskému portfoliu detailní pozornost, a dominuje mu tak názor Evy Filipi. Erudované arabistky, dobré vypravěčky a chráněnkyně jak několika šéfů diplomacie včetně Zaorálkova opozičního předchůdce Karla Schwarzenberga, tak Václava Klause a Miloše Zemana.

Drtivé většině zúčastněných tohle nastavení vyhovuje. Zaorálek má v případě Evy Filipi o jednu bojovou frontu se Zemanem méně, do Sýrie mohou nerušeně jezdit náměstkovské delegace lobbovat za teoretické zakázky pro české firmy z rekonstrukčních peněz - a všichni se hýčkají veřejnou legendou, již se podařilo okolo naší přítomnosti v zemi vytvořit. Tedy že jsme jediní stateční z celého Západu.

Eva Filipi (73) svůj profesní život spojila se sekulárními arabskými vládci. Ještě před vstupem do diplomacie působila jako tlumočnice na irácké ambasádě v Praze a později byla velvyslankyní v několika zemích Blízkého východu. Jejich pohled na svět do značné míry přejala a fandí mu. Konkrétně u syrského portfolia to znamená, že má pochopení pro kroky a tvrzení Asadovy vlády. A protože v Praze na ministerstvu zahraničí má Sýrii na starosti funkčně juniorní diplomatka a Eva Filipi se může opřít o výrazný názor i statut chráněnkyně klíčových lidí, prochází asadovský pohled všemi patry Černínského paláce až k ministru Zaorálkovi.

Ukazují to depeše z Damašku a další podkladové materiály, pod nimiž je velvyslankyně podepsaná (a které se Respektu podařilo získat). Jde například o vstupy pro Lubomíra Zaorálka k debatě mezi ministry zahraničí EU loni na podzim, když vrcholilo syrsko-ruské bombardování hustě osídlených čtvrtí východního Aleppa.

EU tehdy připravovala kritický komentář k věci a výzvu jak k okamžitému zastavení bojů, tak ke zřízení zvláštního vyšetřovatele OSN pro válečné zločiny v Sýrii. Češi zásahem Filipi a zmíněné diplomatky v Černínském paláci v anglicky psaném dokumentu odmítli zřízení zvláštního vyšetřovatele pro Sýrii a dále navrhují vyškrtnout zmínku “obyvatelé východního Aleppa” a nahradit ji “obyvateli Aleppa,” respektive častěji “obyvateli Sýrie”.

Já se úplně bojím

Zdá se to jako slovíčkaření, ve skutečnosti jde o významotvornou změnu, neboť jsme se snažili relativizovat soustředěnou vojenskou kampaň ve východním Aleppu ovládaném Asadovými oponenty a postavit ji na roveň obecnému utrpení lidí v zemi zmítané válkou.

Plně ilustrativní je pak česká práce s formulací, že politické řešení konfliktu v Sýrii umožní porazit Islámský stát. Původní text - napsaný předsednickou zemí a bruselskými úředníky - zněl takto: “Politické řešení (situace v Sýrii) otevře cestu k porážce Islámského státu.” Češi navrhli “Porážka Islámského státu a jeho následovníků otevře cestu k politickému řešení (situace v Sýrii).”

Zatímco první věta v sobě skrývá vědomí viny syrského režimu na nárůstu islámského extremismu v zemi, česká formulace je totožná s Asadovým tvrzením, že všichni jeho oponenti jsou teroristé a je potřeba je vybít; teprve pak je možné bavit se o míru.

Tenhle návrh od zdejší “syrské jednotky” v čele s Evou Filipi přes ministra zahraničí neprošel. Zaorálek se měl při přípravě na ministerskou debatu 17. října nad dokumentem zhrozit a říct, “já se úplně bojím tam tohle zmínit”. Ve většině případů ale klíčoví lidé české zahraniční politiky přebírají interpretaci událostí poskytnutou Evou Filipi. Jako například zpochybňování odpovědnosti syrského režimu za nový chemický útok v Chán Šajchúnu, protože pro to neexistují jednoznačné důkazy a motivy režimu jsou nejasné.

Dva dny po chemickém útoku a krátce před americkým úderem poslala velvyslankyně do Prahy následující komentář a jeho hlavní sdělení pak mnozí čeští politici přebírali: „Je zjevné, že pokud by byly skutečně ony chemické útoky záměrem syrské vlády, odporovalo by to jejímu zájmu na vývoji situace jak v politickém smyslu (vzhledem k předchozím dohodám o užívání chemických zbraní a pozitivním tendencím zaznívajícím z americké administrativy), tak ve vojenském (oblast Idlibu nyní nepředstavuje bezprostřední ohrožení, přesto že se zde záměrně kumulují ozbrojenci přesunutí z jiných částí Sýrie). Možných variant je několik, avšak vzhledem k obrovskému mediálnímu potenciálu lze předpokládat, že tato událost je snadno využitelná jako nástroj politického tlaku mezi hlavními hráči v syrské krizi.“