Češi odmítli „prodat“ Číně Tibet a Tchaj-wan

Dobrá zpráva na počátku dne, kdy si prezident Si přijde pro dobrozdání od hlavních ústavních činitelů státu. Čeští diplomaté odmítli požadavky Číny na obsah textu strategického partnerství, které se v úterý v poledne podepíše na Hradě. Podle výtahu česko-čínské smlouvy, který má týdeník Respekt k dispozici, Miloš Zeman se Si Ťin-pchingem podepíší velmi podobný text, jaký mají Poláci, Němci či Britové.

Čínští vyjednavači chtěli po Česku dvě věci: aby dohoda explicitně zmínila pro Čínu citlivá území jakožto součást jedné nedělitelné Číny. Šlo zejména o Tibet, Tchaj-wan a Sin-ťiang, provincii na severovýchodě země, kde žijí etničtí Ujguři. Pokud by Češi na čínský požadavek přistoupili a vyjmenovali všechna tři území, pekingští komunisté by mohli argumentovat, že nadvládu nad nimi schvaluje už i členský stát Evropské unie; podobné ústupky vedou čínský režim k posílení represe proti odbojným provinciím (viz text Vítejte v Čínsku v Respektu 12/2016).

Dohoda se však drží standardního slovníku, že Česko “respektuje svrchovanost a územní celistvost Číny”. Tibet i Tchaj-wan “prodali” Číňanům pražští zastupitelé v nedávno schválené dohodě o partnerství Prahy a Pekingu, kde – údajně kvůli

získání pandy

do trojské zoo – obě území zmínili coby součást jedné Číny.

Jako druhou věc Číňané žádali, aby Česko v textu řeklo, že Čínu považuje za tržní ekonomiku (nebo se písemně zavázalo, že v tomto smyslu zemi podpoří, až se budou v institucích EU revidovat antidumpingová opatření uvalená na Čínu). Přiznání statutu tržní ekonomiky by Číně přineslo obchodní výhody. Odvetná cla ze strany států EU na levné čínské zboží by musela být zrušena nebo zmírněna.  O statutu tržní ekonomiky ale nemůže rozhodnout sama Česká republika, nýbrž celá unie, a s tímhle argumentem čeští diplomaté na ministerstvu zahraničí čínskou žádost odmítli. Smlouva navíc v rozporu s přáním Pekingu obsahuje odstavec o lidských právech jakožto součást témat mezi oběma státy.

V reakci na to Číňané nepřistoupili na české přání mít společnou komisi na úrovni ministrů obou vlád, která se by každoročně scházela a posuzovala vzájemný vztah (bude jen na úrovni úředníků). Smlouva se také jmenuje “pouze” strategické partnerství, a ne komplexní strategické partnerství (comprehensive strategic partnership), jak to chtěli někteří Češi - což by diplomaticky posunulo text o stupeň výš nad například polskou dohodu. Ve srovnání s čínskými požadavky to však byly podružnosti.

Smluvně tedy Česko nedává Číně víc než jiné státy Evropské unie. Sliby, které padnou mimo formální záznam, to však nijak nepředjímá.