Ten den v Moskvě pršelo a já jsem konečně mohla začít brečet

Loni v létě jste se stala jednou z politických vězenkyň Vladimira Putina. Rusové vás zadrželi poté, co jste odjela navštívit svou nemocnou matku žijící v hlavním městě Tatarstánu Kazani a postupně vás obvinili, že jste se podle tamního zákona nezaregistrovala jako zahraniční agentka, neoznámila, že kromě ruského máte i americký pas a nakonec že jste šířila lživé informace o ruské armádě. Na svobodu jste se dostala až letos v srpnu při velké výměně vězňů mezi Západem a Ruskem. Krátce před naším rozhovorem jste se vrátila z USA, kde jste dostala Cenu za svobodu tisku (International Press Freedom Awards). Co se vám honilo hlavou při jejím přebírání?

Znamená pro mě hodně a znamená to hodně i pro mé kolegy z Rádia Svobodná Evropa, obzvlášť pro ty, kteří jsou ještě stále ve vazbě v Bělorusku, Ázerbájdžánu a na Krymu. Je to cena, kterou Výbor na ochranu novinářů dává těm, kdo se během své práce dostali různým způsobem do problémů se státem, ze kterého reportovali – kvůli cenzuře či autoritářství. Spolu se mnou cenu obdržely ještě tři další ženy – i to bylo významné. Ukazuje to, že je v novinařině více žen, dělají rizikovou práci a přinášejí svůj pohled. Ale také to, že jsou ohrožené a potřebují ochranu a zastání.

Doporučila byste dnes se zkušeností, kterou máte za sebou, jet novinářům do Ruska?

My novináři musíme udělat cokoli pro to, aby naše práce byla vidět. A musíme to dělat zodpovědně a správně. Samozřejmě to, že teď v Rusku skoro nejsou nezávislí novináři, je velký problém pro celý svět a svobodu tisku. Ti, kteří zkoušejí psát o tom, co se děje v Rusku, ze zahraničí, dělají důležitou práci, ale nestačí to. Podporovala bych, kdyby se do Ruska někdo ze západních novinářů pokusil jet, i když je to nebezpečné. Někteří tam ostatně jsou, například kolegové z BBC. K nim i k dalším, kteří působí v Rusku, chovám obrovský respekt. Naše práce byla vždy spojena s mnoha výzvami, zvlášť ve Svobodné Evropě, odkud vysíláme do zemí, kde je státní propaganda a cenzura silná. Když jsem teď převzala onu cenu, považovala jsem za potřebné obrátit se ke všem státům a znovu je vyzvat, aby novinářům umožnily dělat jejich práci, protože přispívají ke stabilitě ve společnosti. A že je lepší s námi spolupracovat, než proti nám bojovat. 

Západní novináře, kteří odjedou do Ruska, ale nikdo neochrání. Vydávají se všanc Vladimiru Putinovi, který je může kdykoli zadržet, aby je pak později mohl třeba vyměnit za své špiony a vrahy chycené na Západě – jako tomu bylo i v případě vaší výměny. Vyplatí se tohle podstupovat?

Každý novinář ví, co podstupuje. Myslím, že pokud je aspoň trochu možné z dané země informovat, měli by to novináři dělat z místa... Zeditovaný přepis celého podcastového rozhovoru najdete zde.