Exkluzivně z Istanbulu: Policie dobývá náměstí

V pondělí před půlnocí na istanbulském náměstí Taksím obchodníci u svých stánků pekli kaštany a prodávali nakrájené melouny. Muzikant s knírkem hrál na trubku a mladí lidé kolem něj tančili tradiční turecké tance. Celou fasádu Ataturkova kulturního centra – jedné z dominant náměstí - zakryly transparenty: výzva k odstoupení premiéra, plakáty fanoušků tří největších tureckých fotbalových klubů, slogan „Neshýbejte se!“. V celé okolní čtvrti nebylo v minulých dnech vidět jediného policistu nebo vojáka.

V úterý nad ránem ale začala  o náměstí bitva. Policie odklidila většinu barikád, které blokovaly přístupové ulice; transparenty z fasády Ataturkova centra odstranila, ponechala jen tureckou vlajku a portrét zakladatele moderního Turecka. Střet bude nejspíše probíhat celý den a zde pár postřehů z tříhodinového pobytu mezi policisty a demonstranty.

Přicházíme hlavní obchodní třídou Istiklal. Procházejí se po ní turisté i zaměstnanci, obchody jsou otevřené, v pekárně zákazníci stojí frontu na snídani. Ještě na okraji náměstí Taksím pár mladých lidí před cestou do práce popíjí čaj. Postává tu asi padesátka policistů, drží v ruce štíty a vyčkávají. Mezi nimi stojí zvědaví civilisté, prodavač jim nabízí čerstvé pečivo. O padesát metrů dále obrněný vůz vodním dělem stříká na pár desítek mužů - chvilku vodou, chvilku červenou barvou, která má později usnadnit jejich zatýkání. Pár radikálních demonstrantů opětuje palbu kameny a zápalnými lahvemi.

Střet zblízka pozoruje hrozen fotografů a novinářů, většina má nasazené masky na ochranu před slzným plynem. Je jich tady v rohu náměstí víc než bojujících policistů a demonstrantů. Náhle z oblaku slzného plynu vystoupí demonstrant s modrou přilbou na hlavě, s lyžařskými brýlemi přes oči a s trendy botami Camper. Popojde před seřazené policisty a pózuje před nimi se zvednutou tureckou vlajku. Přiběhne k němu asi deset fotografů a všichni ho zblízka snímají. Po zbytku náměstí se mezi policisty a skandujícími levicovými skupinami courají novináři a lidé, kteří přišli podpořit hlavní skupinu demonstrantů: ti stanují v parku uprostřed náměstí a o bitky s policií nemají zájem.

Na sociální sítích si tou dobou mladí Turci píší, že je to vše policejní provokace, která má vydráždit militantně levicové skupiny. Televize, které střet v přímém přenosu vysílají, pak v divácích vyvolají mylný dojem, že v centru protestů minulých dvou týdnů stojí právě levicoví radikálové. Nikdo samozřejmě s jistotou neví, jak to s onou provokací ve skutečnosti je. Teprve večer se  uvidí, jak na dramatické obrázky v televizi zareaguje istanbulská střední třída, která protesty proti autoritářskému chování a islamistické politice premiéra Erdogana doposud podporovala.

Přímo v parku Gezi uprostřed náměstí, jehož ochrana před stavebními bagry byla rozbuškou demonstrací, tou dobou páchne slzný plyn. V rozlehlém, členitém, málo přehledném parku stanují a přespávají již tisícovky lidí, v naprosté většině vzdělaní dvacátníci a třicátníci, z poloviny muži, z poloviny ženy. Někteří teď polehávají před stany a povídají si, další sedí na schodech a v jejich tváři je vidět obava z příchodu policistů. U stánků s jídlem se pořád rozdává bezplatná snídaně – nakrájené okurky, olivy, slaný sýr. U stanů posedávají fotbaloví chuligáni Besiktasu Istanbul, kteří od počátku protestů chrání mladé nezkušené demonstranty Do improvizované kliniky běží dobrovolníci s raněným demonstrantem na nosítkách. Každou chvíli přiběhne někdo z okraje parku a nechá si od přátel vymýt oči od slzného plynu.

Tomáš Linder, Istanbul / foto: Milan Jaroš