Svět bez konce

Jelikož s koncem světa nepočítám, přečetl jsem si nejnovější zprávu americké National Intelligence Council (tato agentura je jakýmsi mozkem všech amerických tajných služeb) o budoucnosti světa v roce 2030.

Čeští politici by měli tuto zprávu číst také, neboť jim věští oslabení moci státu, a byť o Česku není ve zprávě ani zmínka, já jsem si z ní vzal toto varování: Některé země budou trpět demokratickým deficitem – tam, kde je společnost vyspělejší než jejich vláda.

Není to právě český případ? Už dlouho mám pocit, že česká společnost má výjimečnou schopnost sebeorganizování a situace z roku 2006, kdy Česko téměř trhlo evropský rekord v počtu měsíců bez regulérní vlády a zároveň bez větších škod (ne-li dokonce k užitku), je nepřímým důkazem.

Zpráva NIC také zdůrazňuje, že nové technologické možnosti komunikace dají jednotlivcům a skupinám „bezprecedentní možnosti k organizaci a spolupráci“. V jedné z možných variant vývoje dokonce NIC uvažuje o novém světě, v němž nevládní organizace, nadnárodní korporace, megaměsta a elity se stanou rovnocennými hráči vlád. „Národní státy nezaniknou, ale budou stále častěji jakýmisi „hybridními“ koalicemi mezi státem a nevládními hráči“.

Tato představa se mi docela líbí, jenže zatím se mi zdá, že sociální sítě stav české společnosti spíše zhoršují.

Ambice lidí urvat si pozornost na všemožných webech vede k tomu, že radikalizují své názory, jimž by jinak možná ani nepodlehli. Když se na Facebooku dívám na odkazy, výroky, titulky a texty, jímá mě hrůza. Až příliš mnoho jich je hysterických, přesvědčují mě, že svět je zkažený, že lidé jsou stále větší svině (dobrá a hezká jsou jen zvířata, všimli jste si?) a pokud hned teď neuděláme revoluci, konec světa je na dohled.

Kde jsou ty časy, kdy si Češi ulevili ze své frustrace každý večer v hospodě a na druhý den se jali organizovat svůj svět k lepšímu. Dnes si ulevují ze své frustrace 24 hodin na Facebooku a nedojdou klidu, jelikož je v jejich frustraci utvrzují další a další „přátelé“.

No, ale abych nebyl tak pesimistický, uvádím zde příklady „černých labutí“, jak je do roku 2030 vidí NIC s tím, že některé jsou chápány jako hrozba, jiné jako šance: ničivá pandemie, nečekaně rychlá změna klimatu, kolaps eurozóny, demokratizace nebo kolaps Číny, demokratizace Íránu, nukleární nebo masivní kyberútok, sluneční bouře, selhání USA.

Přeji hezký rok 2013.