Takhle si svou kariéru premiérky Iveta Radičová jistě nepředstavovala. Když před 15 měsíci stanula na čele slovenské vlády, o níž koalice hrdě mluvila jako o ideově nejspřízněnější za posledních dvacet let, sršela sebedůvěrou, ministrům rozdávala domácí úkoly jako na běžícím pásu a v zahraničních médiích si vysloužila obdiv i přezdívku železná lady kvůli odmítnutí půjčky Řecku.
Pád její vlády před dvěma týdny pak vejde do slovenských dějin jako nervy drásající absurdní drama, v němž si politici vládní koalice vzájemně lili na hlavy kýble urážek. Na Radičové tváři se vystřídaly snad všechny emoce, které má lidská bytost v rejstříku, a když dala po definitivním verdiktu průchod svému hněvu vůči koaličnímu partnerovi Richardu Sulíkovi, člověk mohl nahlédnout hloubku frustrace, jež prožívala. V takové chvíli bych jí téměř přál, aby jí bylo dovoleno prásknout dveřmi a přenechat uklízení té spouště někomu jinému.
Jenže politika je svým způsobem ďábelské řemeslo a Radičová si své ponížení bude muset vypít do dna. Po chaotickém týdnu, kdy vinou špatně napsané ústavy vůbec nebylo jasné, jaká vláda má fungovat těch pět měsíců do předčasných voleb, sáhli politici po velmi podivném řešení. Změnili ústavu tak, aby Radičová mohla i se svou vládou, která už nemá důvěru parlamentu, zůstat ve funkci, ale nasadili jí svěrací kazajku omezených pravomocí, přičemž dozor nad ní bude mít prezident Ivan Gašparovič. Vláda nebude mít možnost rozhodovat o „zásadních ekonomických, bezpečnostních a zahraničně-politických otázkách“ a pokud by tato omezení překročila, prezident ji může odvolat.
Z ústavního hlediska je to tak trochu vykročení k prezidentskému systému a jistou úlohu při úvaze o tomto řešení sehrálo i to, že slovenský prezident je volen přímo, má tudíž v této zapeklité situaci jediný nezpochybnitelnou legitimitu. Pro Česko je to zajímavý příklad a pokud se odhodlá k přímé volbě prezidenta, měli by politici dobře zvažovat, jaké pravomoci prezidentovi dají.
Pro samotnou Radičovou to bude hořkých pět měsíců, kdy jejím nadřízeným bude politik, o jehož charakteru a intelektu nemá nejlepší mínění a který byl jejím velmi nepříjemným soupeřem v prezidentských volbách v roce 2009. Za těch pět měsíců může Radičová akorát tak přemýšlet, co udělala špatně, že ji stihl takový osud.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
