Policejní prezident by potřeboval proškolit v Dánsku. A pak by si měl projít vlastní statistiky o znásilnění

Objednejte si k odběru newslettery a informační servis Respektu.

V roce 2015 zorganizovalo vrchní státní zastupitelství v Kodani velké šetření, které mělo za cíl zmapovat, jak dánští policisté vyšetřují trestný čin znásilnění. Žalobci, kteří mají inspekci policejních oddělení po celé zemi v popisu práce, zkoumali uzavřené případy a pro hodnocení policejních postupů stanovili soubor kritérií. Po prověření práce policie přišli na řadu také státní zástupci. Výzkum měl najít odpověď na otázku, proč tolik obětí nedůvěřuje orgánům činným v trestním řízením a jestli to má vliv na jejich ochotu čin nahlásit. 

Výsledky výzkumu byly přelomové a měly v Dánsku zásadní dopad. Jednak v tom, že samotní žalobci byli překvapeni tím, co zjistili. “Nejvíc mě překvapilo, do jaké míry jsou policisté při svojí práci ovlivňování vlastními představami a předsudky. Jejich představy o někom mohly ovlivnit, jestli se případem vůbec začali zabývat,” řekla mi letos v lednu Gyrithe Ulrich, náměstkyně státního zástupce v Kodani, která se na výzkumu podílela. “Vzpomínám si na případ pětačtyřicetileté ženy, která žila sama se třemi kočkami. Obrátila se na policii s tím, že ji znásilnil soused. Policisté ji ovšem považovali za psychicky nestabilní a podivnou osobu, která žije sama a nejspíš sex dobrovolně vyhledala, takže to vůbec nezačali vyšetřovat a souseda ani nevyslechli.”

Představy o tom, jak má vypadat a chovat se “správná”, tedy důvěryhodná oběť znásilnění, pak hrály zásadní roli i u dalších případů. Je normální, když během výslechu nepláče? Bránila se vůbec? Šla věc okamžitě hlásit? “Jenže hodně žen přijde až po nějaké době, některé se chovají zvláštně, třeba se během výslechu smějí, další přijdou třeba s rodiči. Chování, jež může být součástí reakce na trauma, je policisty vykládáno jako signál, že jde o nedůvěryhodnou osobu,” řekl Ulrych. “A to samé platí o představách o pachatelích. Pokud je obviněn někdo, kdo má rodinu, práci, je hezky oblečen, tak mají policisté tendence nevěřit tomu, že něco provedl, protože působí důvěryhodně.” 

V jádru problému tedy byla (ne)znalost dynamiky násilí a komplikovaných aspektů traumatu. Stát po tomto zjištění logicky zareagoval tím, že začal policisty systematicky školit a vzdělávat. “Také jsme vytvořili specializované policejní týmy, policie navázala spolupráci s různými experty - sociology, psychology či sociálními pracovníky, kteří zase rozumí jiným aspektům problému,” doplnila Gyrithe Ulrich. “Teď jsme ve fázi, kdy vzděláváme žalobce. Na rozdíl od některých zemí, třeba Velké Británie, nemáme povinná školení soudců. Ale byla bych ráda, aby se to zavedlo i v Dánsku.” 

Právě v Dánsku by měl nyní hledat inspiraci policejní prezident Martin Vondrášek, který čelí kritice za své výroky v rozhovoru pro pořad Spotlight na Aktuálně.cz. Vondrášek řekl, že si ženy “velmi často” znásilnění vymýšlejí. Neuvážený výrok se do živého rozhovoru vloudí a prezident nakonec svoje slova trochu korigoval. Následně se ale je pokusil podpořit statistikou, která ovšem jeho tvrzení nepodporuje ani omylem. 

Podle těchto dat policie loni zahájila úkony trestního řízení v celkem 1375 případech znásilnění, z nichž bylo 573 odloženo. To ale v žádném případě nedokazuje, že tato hlášení byla smyšlená. Bez prostudování konkrétních případů není možné s jistotou říci, co k odložení vedlo, ale mohlo to být celé spektrum důvodům, třeba že se nenašel dostatek důkazů nebo policie neuvěřila člověku, který přišel znásilnění nahlásit. Křivé obvinění je možné brát za prokázané jako u jakéhokoliv jiného trestného čin, tedy až na základě rozhodnutí soudu. 

Pokud neměli důkladnou znalost traumatu a složité dynamiky sexuálního násilí policisté v Dánsku, tedy zemi bodující v mezinárodních žebříčcích genderové rovnosti, opravdu si myslíme, že v Česku, které je v těchto žebříčcích daleko za skandinávskými zeměmi, jsou nějak informovanější a empatičtější? 

Nejlepší reakcí na debatu o přístupu policie by tak bylo podobně důkladné šetření toho, jak čeští policisté a policistky znásilnění reálně šetří. Pokud postupují opravdu příkladně, nemají se čeho bát. Pokud ne, je to jasná cesta k nápravě. Bez policie, která opravdu rozumí tomu, jak se odehrává znásilnění a jak se projevují jeho dopady, s tímto vážným problémem nepohneme. 

Předchozí vydání najdete na webu respekt.cz v rubrikách Informační servis a Newsletter.