Všechny cesty dnes nevedou do Říma, ale do Bruselu, kde začíná krizový summit Evropské unie. Měla by z něj vzejít záchrana rozkymácené eurozóny a potažmo se rozhodne o tom, jak bude napříště vypadat architektura unie v porovnání s tím, jak vypadá doteď. Francie s Německem navrhují další ekonomickou integraci a říkají, že pokud s ní nebude souhlasit všech 27 zemí, v každém případě k ní přistoupí členové eurozóny, protože kvůli její záchraně se nová pravidla tvoří.
Na pořadu dne tak není nic menšího než vznik tolikrát teoreticky omílané dvourychlostní Evropy: 17 států s eurem versus 10 bez eura, s určitými početními odchylkami, protože lze předpokládat, že i některé země, které eurem neplatí, se k dohodě přidají – otevřeně to už například řeklo Polsko.
Do Bruselu míří i Petr Nečas a našince by tak logicky mělo zajímat, kde na téhle šachovnici stojí Česko. Premiér nechal nahlédnout do stanoviska české vlády několika citacemi pro Lidové noviny a dnes ráno hrstce poslanců ze sněmovního výboru pro evropské záležitosti.
Ve zkratce řečeno, šéf ODS a vlády s sebou do Bruselu veze tajemství. Z jeho výroků není jasné, co vlastně chceme, protože si mnohdy protiřečí nebo nejsou dořečené. Čtenář ale ať posoudí sám. Tady níže jsou hlavní Nečasovy teze před odletem na dnešní noční a zítřejší celodenní přelomovou schůzku.
“Změny nesmí vést k vniřní fragmentaci EU, chceme dohodu ve formátu 27.”
Jasné, česká vláda si nepřeje, aby navrhovaná nová pravidla platila jen pro eurozónu a unie se tím pádem rozdělila podél eura. Zřejmě se v případě rozklížení EU 27 na EU 17+ něčeho obává. Čeho, nevíme. A jak chce zabránit fragmentaci, také nevíme.
“Pokud se ukáže, že dohoda mezi 27 není možná, tak nepovažujeme za tabu smlouvu mezi 17 eurovými státy mimo smluvní rámec EU.”
Čili pokud by došlo k dělení, Česko zůstane v klubu těch +/- 10 států, které eurem neplatí. Jde o poměrně zásadní strategické rozhodnutí o budoucím nasměrování země. Co si o tom myslí ministr zahraničí Karel Schwarzenberg, ministr průmyslu, financí a další, nevíme. Jaké utržíme vítězství, když vedle nás poběží státy podle režimu, který nebudeme moci nijak ovlivnit, neb bude mimo půdorys EU? Nevíme. Čas devíti poslanců evropského výboru věnovaný věci byl dnes ráno vymezen na celých patnáct minut. Bez námitek.
“Automatické sankce zemím za rozpočtovou nezodpovědnost podporujeme. Nepřijatelné pro nás ale je, že bychom museli posílat do Bruselu návrhy státního rozpočtu ještě před jeho schválením.”
Merkelová se Sarkozym navrhují automatický postih – zmrazení peněz z eurofondů například –, pokud stát poruší stanovený rozpočtový deficit, přičemž jedním ze způsobů, jak se postihu vyhnout, má být, že členské státy budou posílat svoje rozpočtové výhledy Evropské komisi, která je okomentuje a upozorní na možné kiksy a tím i riziko sankce. Petr Nečas chce sankce, ale ne preventivní debatu. Proč? Není tohle nelogická, brutálnější a méně “suverénní” varianta než nejdřív debata a pak sankce?
“Varianta dohody v EU 17 je lepší kvůli i tehdy, pokud by se návrhy měly striktně týkat celé EU 27. Nechceme například, aby doporučení Evropské komise k důchodové reformě jednotlivých zemí byla pro nás závazná.”
Aha, takže vláda si ve skutečnosti nepřeje žádná další pravidla, která by se týkala také Česka. Ať si eurozóna schválí, co chce, nás se to netýká, asi takto to lze číst. Čeho se ale zrovna jeho “vláda škrtů a fiskální odpovědnosti” bojí? A jak jde dohromady NE fragmentaci unie – které tímhle přístupem premiér otevírá dveře – a NE tomu, že by nějaký úředník z Bruselu jednoho dne přijel ministru Kalouskovi omrknout čísla v rozpočtu? Jde tu jen o suverenistický argument nenechat si ukrajovat ze své vlastní moci?
“Pokud by kvůli navrhovaným změnám byla nutná úprava Lisabonské smlouvy, chceme raději tuhle možnost než různé ohýbání práva, jakou je úprava Protokolu č. 12 v Lisabonu, o čemž se uvažuje.”
Jasné, vláda nechce vyšívání okolo smlouvy, ale rovnou novou ratifikaci v obou komorách parlamentu, s podpisem prezidenta atd. Z hlediska přístupu k právu velmi košer. Jenže programové prohlášení současné koalice mluví o tom, že každý další přenos pravomocí z národní úrovně na Brusel musí být schválen českými voliči v referendu. Bude se tedy v Česku konat referendum o něčem, co se nás coby stát neplatící eurem nebude týkat a na čem se nechceme ani dobrovolně podílet? Petr Nečas neví.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
