Neonacistická buňka má na kontě i živé oběti

Enver Şimşek je pohřbený v rodné vesnici Salur. Ze západoturecké obce v roce 1986 odešel do západního Německa. Bylo mu pětadvacet a našel nejprve práci v továrně. Brzy si otevřel stánek s květinami a postupně vybudoval květinářský velkoobchod. Enverův německý sen ale skončil 9. září 2000.

V jednom z obchodů zaskakoval za prodavače. Po poledni do stánku přišli dva muži a osmi střelami z pistole podnikatele zabili. Şimşek byl první z deseti obětí série vražd, které němečtí vyšetřovatelé dlouho nedokázali objasnit. Až v listopadu 2011 zjistili pravdu: za smrtí osmi tureckých přistěhovalců, jednoho rodilého Řeka a jedné policistky stojí neonacistická buňka NSU (National-sozialistischer Untergrund).

Rodiny obětí

Oba vrazi Envera Şimşeka se zastřelili dříve, než je v listopadu 2011 policisté stihli zatknout. Zbylá členka nacistického tria Beate Zschäpeová se po několika dnech bezcílného cestování vlakem po Německu vydala policistům. Tento týden s ní v Mnichově začal proces, který Němci považují za jeden z nejdůležitějších v poválečné historii. Zschäpeová „buňce ze Zwickau“ – jak se teroristům přezdívá – zajišťovala domácí servis a neonacisté jí dnes píší do vězení obdivné dopisy.

Pozornost médií míří právě na vrahy, na síť jejich pomocníků a na selhání policie a tajných služeb. Dcera zabitého květináře Semiya Şimşeková ale chce, aby byly více slyšet i rodiny obětí. Proto sedmadvacetiletá žena ve spolupráci s novinářem Peterem Schwarzem před několika týdny vydala knihu Bolestivý domov. Německo a smrt mého otce.

Její otec prý zemřel dvakrát. Poprvé ho zabily kulky neonacistů, podruhé jeho dobré jméno zničili vyšetřovatelé. Ti si dlouho mysleli, že za vraždou stojí buď příbuzní, nebo turecká mafie. Dlouhé hodiny vyslýchali vdovu, křičeli na ni, ať to vyklopí: že její muž měl temnější stránku, že měl milenku, že kšeftoval s drogami nebo hrál automaty. Některé výslechy trvaly celé dny a policisté několik měsíců odposlouchávali telefonáty všech příbuzných. „Jednali by tak, i kdybychom nepocházeli z Turecka?“ ptají se pozůstalí po Şimşekovi.

O podezření se tehdy doslechli i v rodné turecké vesnici, kam Şimşekovi jezdili na dovolenou. Někteří začali Enverovým pozůstalým předhazovat, že nikdo nikoho bezdůvodně nezastřelí. Další začali pochybovat o původu peněz, ze kterých do místní školy nakoupil počítače a které vložil do opravy mešity.

Bez důkazů

Když nevyjasněných vražd tureckých přistěhovalců v Německu začalo přibývat, přestali policisté podezřívat rodinu – nezmizelo ale jejich podezření, že Enver Şimşek žil dvojí život. Sérii případů se začalo říkat „kebabové vraždy“ - a dokonce seriózní média psala o „těžko proniknutelném paralelním světě Turků“. Vyšetřovatelé za vraždami osmi tureckých imigrantů viděli vyřizování účtů v přistěhovalecké komunitě, podle policejní zprávy oběti spojovalo, „že si na živobytí vydělávali nelegální činností“ – ačkoli pro to nebyly důkazy.

Bez živitele se rodina Şimşekových propadla do chudoby. Vdova nakonec nevydržela deprese a odstěhovala se zpět do Turecka. Ona i její děti přece jen důvěřovaly profesionalitě německých úřadů a přes deset let zápasili s  podlamovanou důvěrou, kým byl jejich manžel a otec. Sami z vražd podezírali šílence, který měl s Turky špatnou zkušenost.

Semiya Şimşeková raděj celé ty roky na otázky odpovídala, že otec zemřel při nehodě. To se změnilo až v listopadu 2011. „Najednou jsme nebyli poloviční viníci, ale jakési dobré oběti,“ řekla v březnu týdeníku Der Spiegel. Přijal ji německý prezident, na debatu ji pozval bavorský ministr vnitra, v Norimberku sází stromy na památku obětí, řadoví Němci jí píší omluvné dopisy.

Při státní vzpomínce na sérii vražd Semiya Şimşeková hovořila hned po Angele Merkelové, která jí poté poděkovala, že o Německu mluvila jako o „své vlasti“. Projev v televizi viděli i obyvatelé z tureckého Saluru.  Mezitím se ale i sama Semiya vrátila do Turecka. Na jedné z dovolených v zemi předků poznala muže, kterého si počátkem roku vzala. Svatbu slavila v domě, kam otec Enver jezdíval na dovolenou a který od jeho smrti zůstal prázdný.  

V novém vydání Respektu 20/2013, které vychází 13. května, najdete profil Beate Zschäpeové, jediné žijící členky neonacistického tria NSU.