Na dovolenou do Ingušska
Země vzkvétá, prezident láká turisty, přesto se Ingušsko v nejbližší domě vyhledávanou turistickou destinací nejspíš nestane
Trh uprostřed Nazraně od časného rána pulzuje životem. Je sice den volna, vyhlášený speciálně k 20. výročí vzniku Ingušška, ale trhovci jako by o něm nevěděli. Sjeli se sem jako každý jiný den. „Nemůžu si dovolit nepracovat, chodím prodávat každý den bez ohledu na svátek,“ říká pětapadesátiletá Marina, která nechce prozradit své příjmení. Její syn kvůli nedostatku práce odjel před lety do Evropy. „Pár měsíců byl v Praze, teď je někde ve Francii,“ říká nejistě Marina. Není sama, skoro všechny ostatní trhovkyně kolem ní mají někoho buď v Evropě nebo v Moskvě.
O čtyři kilometry dál, v hlavním městě Magas je naopak v ulicích mrtvo. U zurčící fontány před novým parlamentem fungl nové lavičky zejí prázdnotou. Sem tam projde pár návštěvníků, novou budovu si vyfotí a pak pokračují dál. Magas je jedno z nejnovějších a nejmenších hlavních měst na světě. Začal se stavět doslova na zelené louce v roce 1995. V roce 2002 v něm bydlelo 275 lidí, dnes jen o dva tisíce více.
Ještě před třemi lety byla tato nejmenší a nejchudší země severního Kavkazska na pokraji občanské války. Rozhodnutí dnes už bývalého ruského prezidenta Dmitrije Medveděva sesadit tehdejšího zkorumpovaného prezidenta Murata Zjazikova a místo něho dosadit Junus-beka Jevkurova je dnes považováno za jedno z nejmoudřejších. V době, kdy Jevkurov přišel k moci, v zemi řádili rebelové, únosy a zabíjení lidí bezpečnostními složkami byly na denním pořádku, policejní hlídky často raději ani nevycházely. Cynismus únosců došel tak daleko, že opozičního předáka Magomeda Javlojeva neváhali zabít přímo v policejním autě.
Za tři roky Junus-bek Jevkurov dosáhl téměř zázraku. Bezpečnostní situace v zemi se zklidnila, únosy lidí podle ruské lidskoprávní organizace Memorial klesly o 80 procent a útoky na policii o 40 procent. Federální bezpečnostní službě (FSB) se podařilo zničit fundamentalistické muslimské povstalce Inguššský džamaat a z posíleného centrálního rozpočtu z Moskvy se ke kulatému výročí vzniku země otevřela nová televizní stanice, tělocvična pro národem oblíbený bojový sport sambo, obří amfiteátr a památník obětem konfliktu z roku 1992, ve kterém zahynulo tisíce Ingušů a Osetinců.
Ambice prezidenta Jevkurova zemi rozvíjet nekončí u nového města či televizní stanice. Do hornaté krajiny s malebnými kamennými věžemi a nekonečnými zelenými pastvinami se v nejbližších letech vláda bude snažit nalákat turisty.
Začíná rozvojem dvou lyžařských středisek, z nichž jedno má být částečně zprovozněno už letos v zimě. Vysoké hory a zelené kopce skrývají obrovský turistický potenciál, bezpečnostní situace ale zůstává stále velkou překážkou.
Vzájemná hluboká nenávist a nesnášenlivost s Osetinci a ozbrojené konflikty v tomto neklidném regionu si vynucuje kontrolní checkpointy téměř na každém kilometru. Kontrola jednoho minibusu s patnácti lidmi trvala přibližně hodinu.
Pohled na vojáka se samopalem a přísným pohledem turistovi pocit klidné dovolené asi neposkytne. Prezident však zůstává optimistou a tuto nepříjemnou stránku omezeného pohybu po zemi si nepřipouští. „Není přece možné nejdřív se věnovat otázce bezpečnosti a pak teprve něco dělat. Akce pořádat budeme a zároveň se budeme věnovat otázce bezpečnosti,“ řekl novinářům během tiskové konference.
Obyčejní lidé v ulicích, včetně Mariny si lepší bezpečnostní situace všímají a pochvalují si ji. „Je to dost lepší, než to bývalo. Můžeme se normálně procházet po ulici a nemusíme nosit zbraně,“ říká trhovkyně Marina. Jenže nad jejím „bezpečím“ po celý den dohlíží soukromá ozbrojená ochranka.
Počet únosů v Ingušsku v poslední době sice značně klesl, ale nezmizely úplně. Jen za poslední dva roky podle statistik lidskoprávních organizací „zmizely“ stovky lidí. Ženy, muži a dokonce i děti. „Za únosy nenese nikdo odpovědnost a v zemi vládne beztrestnost,“ píše se na stránkách místní organizace Marš, která případy zmizelých monitoruje. „Únosy mají často na svědomí federální silové struktury,“ píše ve svém blogu její hlavní představitel Magomed Mucolgov. „Je totiž daleko jednoduší zbavit se lidí podezřelých, ať již z terorismu nebo nějaké kriminální činnosti, „únosem“. Nemusí se hledat důkazy a ve zdlouhavém procesu dokazovat vina podezřelého,“ dodává.
Loajalita na prodej
Možnou účast centrálních silových struktur ostatně přiznal i sám prezident Jevkurov na květnovém setkání s rodinami, jejichž členové náhle a beze stopy zmizeli.
Za účasti médií slíbil, že se s tím pokusí něco udělat. „Tahle setkání s rodinami slouží jen k mediálnímu zviditelnění. Vůbec nic se nezmění, unášet se bude dál,“ vidí situaci skepticky Magomed Mucolgov. Podle něj i kdyby prezident opravdu chtěl, konání federálních složek neovlivní. Moskva dodává peníze na rozvoj a kupuje si tím loajalitu prezidenta, který se podle místních ve všem Kremlu až příliš podřizuje.
Koupit si ale opravdovou přízeň Ingušů skrze navýšený rozpočet není tak snadné. Svou nelibost vůči Rusku Ingušové nikterak neskrývají. „Vy jste z Čech? Tak mě mrzelo, že jste s Rusy prohráli. Fandil jsem radši vám,“ přiznává se taxikář, čekající na zákazníky u centrálního tržiště. Fotbal moc nesleduje, ale zápas s Ruskem si prý nenechal ujít. Vedle něj stojící hlouček postarších mužů okamžitě pokyvuje souhlasně hlavami. Putina, který v Ingušsku v březnových volbách získal 92 procent, volili, protože nebyla jiná možnost, Rusy ale přesto nemají rádi.
Prezident Jevkurov se podle nich opravdu snaží, ale vadí jim příliš těsné napojení na Kreml. Kdyby měl Jevkurov větší pravomoci, měl by i větší kontrolu nad pořádkovými silami a byl by ještě větší klid než teď. Zemí pořád smýká korupce a vysoká nezaměstnanost (přes 50 procent). Velká část mužů v produktivním věku se tu živí taxikařením. Nezaměstnanost se nedaří snižovat, ačkoli v zemi bují stavební boom. Čínské firmy, které nové domy ve většině případech staví, najímají nejlevnější pracovní sílu, například gastarbeitery z Uzbekistánu.
Beztrestnost za násilí, neřešená korupce a obrovská nezaměstnanost nahrává radikálním proudům Islámu a nezaměstnané mladé muže radikalizuje. Ingušsko sice podle mnohých místních skutečně vzkvétá, ale výbušný potenciál se tím příliš nesnižuje. To nejsou příliš dobré zprávy pro Moskvu a ani pro plánovaný rozvoj turismu.
Následující fotky jsou z oslav 20. výročí vzniku Ingušska, během kterých otevřeli novou tělocvičnu, nový amfiteátr a památník obětem represí.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].