V síti sexuálních predátorů

S růžovou čelenkou v blonďatých vlasech, velkýma hnědýma očima a ve světlé mikině vypadá Míša skoro jako dítě. „A víš o tom, že je mi dvanáct? Nevadí ti to?“ řekne nejistě. Adresátem otázky je dospělý muž na druhém konci internetového chatu, který zcela klidně odpoví, že nevadí, ale že by se mu měla „taky ukázat“. Má tím na mysli reciproční odpověď na masturbační video, které dívce před tím poslal.

Míša se ovšem nejmenuje Míša a není to dvanáctiletá holčička z Kladna, která má ráda Lady Gaga a hraje na klavír, ale plnoletá, mladistvě vypadající herečka. Pokojík, v němž sedí u počítače s otevřeným chatovacím oknem, je sice výzdobou a zařízením věrně holčičí, ale postavili ho ve filmovém ateliéru a celou konverzaci sleduje filmový štáb v čele s dvojicí dokumentaristů Vítem Klusákem a Bárou Chalupovou.

Na drtivosti emoce, kterou vyvolá pohled na čtyřicátníka, jenž vede sexuálně explicitní konverzaci s dívkou, kterou považuje za dítě sotva na prahu puberty, nebo jí posílá videa či fotky, se ovšem nic nemění. Tihle muži a jejich chování, které Klusák s Chalupovou natočili pro chystaný celovečerní dokument V síti, jsou zcela autentické.

Film o “predátorech českého internetu“ ještě není hotový; režisérské duo ve čtvrtek spustilo crowdfundingovou kampaň s cílem získat chybějící 850 tisíc korun, což se jim nejspíš povede vzhledem k tomu, že po necelých dvou dnech vybrali více než pětinu cílové částky. Už ze čtyřminutového „teaseru“ a základních informací o snímku je jasné, že půjde o událost. Neobjevuje fenomén zcela nepopsaný, ale možná o to víc může diváky šokovat.

Tématu se věnuji několik let a nijak mě nepřekvapila explicitnost chování „hrdinů“ filmu, jejichž obličeje jsou s výjimkou očí a úst rozostřeny. A stejně tak ani množství vskutku extrémních reakcí, jež falešné teenagerky na síti nasbíraly, přestože – dle instrukcí štábu – jen s nevinným vzkazem vstoupily do chatovací místností (na sociální síti Lidé.cz), nechovaly vyzývavě ani provokativně. Tři herečky během deseti dní hlavní fáze experimentu kontaktovalo bezmála dva a půl tisíce mužů: dostávaly kromě explicitních vzkazů fotky ztopořených penisů, videa i odkazy na pornografii včetně té nejbrutálnější. Řada mužů se s nimi chtěla setkat i v reálu.

Pokaždé, když jsem o tématu sexuálního násilí nebo obtěžování psala a mluvila s ženami, které je zažily, drtivá většina popisovala, že první podobnou zkušenost učinily už ve dvanácti či třinácti letech. U starších generací to byly logicky zážitky zejména z „fyzického“ světa, z ulice, školy a metra; u mladších se spektrum rozšířilo o internet. Jinými slovy – nejde o fenomén nový, nová je forma, kterou přinesly technologie. A nejde ani o fenomén izolovaný od obtěžování a násilí, které zažívají dospělí: u lidí, kteří zažili sexuální zneužití v dětství, toto trauma zvyšuje šance, že něco podobného zažijí v dospělosti, jak víme z psychologických studií. Moje novinářská zkušenost se však zjevně nedá zobecnit, zvlášť v Česku.

Během neformálního představení teaseru, které Klusák s Chalupovou uspořádali na prvního máje pro publikum složené z novinářů či filmařů, byl tak patrný hluboký šok, který pocítili první diváci při pohledu na zneužívání dětí (byť technicky „dětí“). Zdá se, že společnost jako celek nemá představu o skutečném rozsahu a reálné podobě tohoto problému -  a to šlo stále o specifické zástupce veřejnosti.

O důvodech se můžeme bavit a nevyhneme se při tom celkové atmosféře ve společnosti, kde je vysoce riskantní, ba téměř nemožné o podobných zážitcích už jen mluvit, jak jsme názorně viděli u nesmělých a už v zárodcích rychle odmávnutých, případně agresivně napadaných pokusech přenést k nám virální hnutí #MeToo. A je jedno, jestli je vám dvanáct nebo čtyřicet. Máte víceméně jistotu, že minimálně jeden člověk v blízkém nebo širším okolí nad zážitkem, který byl v lepším případě nepříjemný a v horším hluboce traumatizující, mávne rukou jako nad banalitou. Vysměje se vám coby přecitlivělé hysterce, případně vás obviní, že si to celé špatně pamatujete, či rovnou úplně vymýšlíte.

Snímek V síti zcela jistě vyvolá kontroverze za použitou metodou. Otázku, zda měla „hra na volavku oprávnění“, když už navíc Klusák jednou oblafnul zákazníky ve filmu Český sen, ostatně okamžitě otevřela filmová kritička Mirka Spáčilová, která obvykle v tomto tématu projevuje mimořádnou necitlivost. V anketě na jejím domovském serveru iDnes ovšem drtivá většina čtenářů použitou metodu schvaluje.

Chystaný film by tak mohl posloužit jako potřebná rána na solar společnosti, která si stále myslí, že chronické sexuální obtěžování žen včetně těch velmi mladých je nějaký „americký výmysl, který se nás netýká“.