Léto s gentlemanem: Jaromír Hanzlík zkouší porazit čas

Kočár do Vídně, Strasti otce vlasti, Romance pro křídlovku, Postřižiny. Herec Jaromír Hanzlík patřil k největším talentům předrevoluční kinematografie. V roce 1992 na čas pověsil hraní na hřebík a odešel do švýcarského Bernu. Po svém návratu sice hrál v pokračování seriálu Sanitka nebo v nové sérii Pojišťovna štěstí, ale s rolemi před rokem 1989 se to nedalo srovnat. Proto si takzvaně na stará kolena jednasedmdesátiletý herec udělal radost. Tak dlouho nedostával scénáře, které by se mu líbily, až se rozhodl napsat si jeden na tělo. A nazval jej Léto s gentlemanem v odkazu na svoji slavnou romantickou komedii Léto s kovbojem z roku 1976.

Film o nečekané lásce dvou protikladů – vesnického kovboje a studované holky z města v podání Daniely Kolářové – byl svého času až neuvěřitelně populární. Je v podstatě stoprocentní záruka, že si název Hanzlíkovy novinky a přes čtyřicet let starý film spojí divačky a diváci 50+, kteří si kdysi s nyvým pohledem kupovali na Hanzlíka a Kolářovou lístky do kina. Kovboj s gentlemanem ale nic společného nemají. Léto s gentlemanem je ostatně vůbec jako celek v mnohém nečekaným počinem.

Skoro padesátnice Anna žije v rutinním manželství. Její muž ji ignoruje, nebo je na ni doslova hnusný (způsobem v současném českém filmu pro ženy novým). Vlastníma rukama sice postavil chatu, ale ženě už dvacet let neprojevil žádný cit ani jej nezajímá, co ji trápí nebo co by chtěla. Většinu času tráví v garáži sestavováním nábytečku nebo lodí ze sirek do láhví. Jednoho dne se objeví ve vsi, kde mají manželé zmíněnou chatu, šarmantní, opálený a tajemný Artur (Hanzlík), který jezdí na běloušovi a v džípu - a nikomu nevyvrací, že je majitelem místního zámku, jejž „opravuje“.

Artur se začne Anně dvořit a ona se po letech „cítí opět jako puberťačka“. Artur ji vozí džípem, na koni, láká ke koupání v lomu, provází za svitu svíček zámkem, cituje ze Šrámkova Splavu, mámí na pouťové srdce z perníku. Přičemž Arturovu svobodomyslnost vyjadřuje třeba to, že nechá svůj džíp předělat tak, aby vypouštěl duhové bubliny. Do toho se připlete dcera s rodinnou krizí a vnoučata, která jsou neustále na mobilu.

Infantilní a cudné

Na jednu stranu film volně spadá do současného divácky vyhledávaného cyklu komedií pro ženy/o ženách. Jistě i vhodná příležitost naskočit do dobře rozjetého komerčního vlaku udělala z Jaromíra Hanzlíka scenáristu. Zároveň ale víc pracuje s žánrem naivní pohádky křížené s červenou knihovnou. Metaforickými pohádkovými figurami se to ve filmu ostatně jen hemží. Artur si hraje na vodníka, je možná taky loupežníkem nebo pirátem - a hlavně moderním princem se zámkem. Anna je Rusalka i princezna uvězněná v temném hradě, kde ji tyranizuje zlý černokněžník.

Léto s gentlemanem pracuje s nebývalou mírou infantility, která maří jakékoliv šance byť jen na záblesk autentické romance. Stejně jako sterilní cudnost, s níž scénář pojednává údajné fatální okouzlení ústřední dvojice. Celou dobu se jeden druhého ani nedotknou, jen kolem sebe krouží v podivném tanci rozpínajícím se mezi ranou pubertou a chováním sexuálního predátora, který láká svou oběť do sítí. K tomu hrají romantické ploužáky, v nichž se zpívá o vášni, na niž nedochází. A jak infantilita, tak cudnost dělají z dospělých žen podivně paralyzované, až zastydlé bytosti. To, že neumějí používat brzdu na kole, je už spíše legrace v duchu fyzické grotesky než zákeřný symbol jejich nesvéprávnosti.

Právě cudnost a infantilita jsou na Létu s kovbojem pozoruhodné tím, že jsou součástí značně konzervativního světonázoru, který snímek se vší vážnosti předkládá jako životní ideál. Všechno je lepší než rozvod. Což je moudro, které ve snímku zazní doslova. I když už jsou děti dávno odrostlé a padl tak i oblíbený argument, že je třeba, aby se partneři zapřeli a zůstali spolu kvůli nim, na téměř katolické morálce to nic nemění. Hulvátský manžel se přece jen může změnit.

Řešením je zakoupení krajkového prádla nebo vyvolání žárlivosti, která muže přiměje, aby svou ženu znovu „viděl“. Artur je tak vlastně jakýsi fantastický skřítek, který ponouká a testuje manželství a vůli lidí, kteří v něm žijí. Ve svém důsledku je pomáhá napravit, protože českým mužům ukáže, že stačí být trochu svobodným duchem a trochu gentlemanem, aby nepřišli o plný domácí servis.

Hanzlík v postavě manžela napsal karikaturu českého křupana, který si své ženy neváží, dokonce ji aktivně nenávidí, dává přednost hospodě, karbanu a patetickým volnočasovým aktivitám. Scénář přitom nijak nevysvětluje, jak se ze skvělého mladíka, s nímž byla radost jezdit na vodu a toulat se po horách, stal páprda. Prostě to bere jako nevyhnutelný fakt života. Proti čecháčkovi pak stojí snílek elegán s rozhalenou bílou košilí, od něhož si nejde odmyslet scenáristovu životní zkušenost v západní Evropě.

Jako za mlada

Hanzlík se nechal slyšet, že při psaní scénáře myslel hlavně na ženy. Zdá se ovšem, že více myslel na sebe. A na svůj bývalý hvězdný obraz neodolatelného lamače ženských srdcí i svobodné, roztomilé duše. S léty mu ubylo mladické drzosti, která slušela jeho dřívějším filmovým postavám, a přibylo nonšalance. A Hanzlík jako by se ještě jednou chtěl cítit jako za mlada - podobně jako ženská hrdinka.

Ve své misi spojil Hanzlík síly s režisérem televizních estrád a seriálů Jiřím Adamcem, což není zanedbatelný fakt. Léto s gentlemanem totiž v mnohém přebírá strukturu estrády, kde se střídají scénky, vystoupení, vtipy, žánry, momentky. Kde není nutné – nebo to je přímo žádoucí – dodržovat návaznost či logické spojnice. Pokud divák přestane v tom, co je mu předkládáno, hledat logiku, soudržnost nebo dodržování základních vypravěčských a často i řemeslných pravidel, je možné v Létu s kovbojem nečekaně najít momenty rozkoše. Na hranici hravého, byť jistě nezamýšleného dadaismu.

Několikaminutový, odnikud nikam směřující střet vesnického pohřebního průvodu, kde katafalk táhne hasičský vůz, s kolotočáři je tu volně vsazený jako aluze na Hoří, má panenko (každý český film z vesnice musí mít hasiče) či Romanci pro křídlovku. Za minimalismus, s nímž je pojednán úsečný dialog mezi zetěm a tchánem, by se nemuseli stydět přední režiséři sociálního realismu a vyprázdněné slow cinema. A pak je tu hysterická dámička Ivany Chýlkové, která bez souvislostí vtrhne jako tornádo na scénu, vyčiní manželovi, který ji podvádí, a zase zmizí. A taky fekální vůz, jenž se dlouhé minuty řeší na potlachu u ohně zakončeném trestnou výpravou na místního naboba, který vypouští splašky na silnici. Nad konfrontací zní song ze seriálu Sanitka, na němž Hanzlík spolupracoval s Adamcem – „Tvůj čas je pouhopouhé prozatím“.

Když Artura na další štaci, další zámek a k další dámě odváží sošná řidička kamionu a „hovnocuc“ na horizontu rozptyluje po poli obsah chatařských septiků, autorka textu koketuje s myšlenkou, že by celé Léto s gentlemanem mohl být vlastně takový sofistikovaný meta komentář k tuzemským filmům pro ženy. Nicméně konec pohádkového fantazírování.

Debutující scenárista-amatér si do filmu poskládal vše, co se mu líbilo. S čirým potěšením, že může - aniž by věděl, co přesně dělá a proč. Prostě si udělal radost. Za své peníze nakonec proč ne. Až na to, že v momentě, kdy se tuzemská romantická komedie zmítá v křečích a Jaromír Hanzlík je spojován s dobou, kdy tomu tak zdaleka nebylo, je Léto s gentlemanem to poslední, co dnes tenhle žánr potřebuje.