Stropy budou i pro velké firmy - skoro jako v Německu

Podniky všeho druhu nakonec dostanou podobnou pomoc s energiemi jako domácnosti a veřejné instituce. Vláda pro ně ve středu rozšířila již dříve schválené cenové stropy tak, že na ně budou mít nárok i velké firmy. Nikdo tedy v Česku nebude příští rok platit víc než pět korun za elektřinu a 2,50 Kč za plyn. Ceny jsou v obou případech za kilowatthodinu bez DPH a bez distribučních poplatků. Tak jako u domácností bude stropy dorovnávat stát z rozpočtu, za podniky by takto měl utratit podle prvních hrubých odhadů 30 až 50 miliard korun.

Půjde o hodně nákladnou akci, což je hlavní – ale očekávatelná – slabina celé akce. Vláda nemá (a vzhledem k počtu a rozmanitosti firem ani nemůže mít) finální účet pořádně spočítaný a vůbec není jisté, jestli splní plán zaplatit pomoc zdaněním energetik a bank, kde výnos lze odhadnout také jen velmi nahrubo. Zastropování bude největším novým výdajem rozpočtu 2023 a stát kvůli němu nejspíš bude muset ještě o něco prohloubit už tak vysoký schodek, tedy půjčit si víc peněz.

Zároveň platí, že vláda neměla moc jiných možností a že mnohamiliardový výdaj stojí za to. Za prvé proto, že firmy by nynější násobné skoky v cenách elektřiny a plynu těžko ustály (na rozdíl od mnoha bohatších domácností, které by si poradily i bez dotací, ale pomoc je v tomto případě plošná pro všechny). Kdyby měly firmy platit plné tržní náklady, mohlo by to spustit v průmyslovém Česku lavinu bankrotů a těžko představitelný rozvrat.

Za druhé, pomoc pro žádnou z firem nebude nekonečně velká a na nekonečně dlouhou dobu. Zatím jsou stropy koncipované jako dočasné opatření pro příští rok - v naději, že mezitím energetické šoky v EU aspoň trochu odezní, a to ruku v ruce s klesající závislostí na ruských dodávkách, od nichž se Evropa postupně a docela úspěšně odstřihává.

Za třetí, pomoc je hlídaná a omezená na úrovni EU, takže české firmy – aspoň ve většině případů – nebudou škodné oproti konkurentům z bohatšího Německa, kde vláda pomáhá také a trochu jinak. A za čtvrté, Česko v tomto systému pomoci nebourá otevřený unijní trh s energetikou, z kterého roky profitovalo, jak by to bylo v případě opozičních návrhů na zastropování cen hned u výrobců a rozesílání takto zlevněných energií přednostně domácím zákazníkům.

Stropy pro stropy

Schválená pomoc pro firmy má několik omezení, jinými slovy i stropy mají svoje limity. Nárok na zastropovanou cenu je (na rozdíl od domácností) jen do 80 procent nejvyššího odběru posledních pěti let, zbytek firmy budou kupovat za plnou cenu. Tento krok má zajistit pokračující tlak na úspory, třeba v Rakousku platí i pro domácnosti a v Německu bude u firem jen na 70 procentech.

Další – celounijní – omezení je v absolutní výši podpory pro každý podnik. Stát bude čtvrtletně vyhodnocovat, jak každé jednotlivé firmě na energie přispěl, a maximální celoroční nárok pro každou z nich bude čtyři miliony eur. V praxi bude čerpání fungovat tak, že firma pošle svému dodavateli elektřiny a plynu žádost o vstup do zastropovaného režimu podle příslušného nařízení vlády a v platbách bude hradit jen zastropovanou cenu, rozdíl si dodavatel vyřídí přímo se státem. Slevy zůstanou v platnosti až do té doby, dokud firma v některém čtvrtletí nenarazí na jeden ze zmíněných limitů, tedy dokud nespotřebuje víc než 80 procent dřívějšího maximálního odběru anebo nevyčerpá příspěvek ve výši čtyř milionů eur.

Tento limit má fungovat de facto jako otevřený účet pro každou firmu. Ale hodně z nich bude mít možnost jít ještě vysoko nad něj. Rozhodující bude, jestli se vejdou do definice „energeticky náročného podniku“, jak o něm mluví takzvaný „dočasný krizový rámec EU“, tedy již existující unijní pravidla pro to, za jakých podmínek lze firmám z národních rozpočtů pomáhat.

Podle nich je energeticky náročný podnik ten, který – zjednodušeně řečeno – za energie loni utratil aspoň tři procenta obratu nebo šest procent letos. Takové firmy pak budou muset plnit další kritéria krizového rámce ohledně dopadů drahých energií na hospodaření - a v krajním případě můžou s podporou na dotované energie vystoupat až do sta milionů eur, respektive až 150 milionů u firem z vyjmenovaných oborů, jako jsou hutě, cukrovary, papírny nebo nejrůznější těžký průmysl.

Tato pravidla mají zajistit fungování i kolosům, jako jsou Třinecké železárny, kde by příští rok bez stropů hrozilo zvýšení účtu za energie v řádu miliard korun. Zároveň platí, že maximální příděly od čtyř do 150 milionů eur fungují v celé EU, což je způsob, jak ohlídat, aby třeba Německo nemohlo díky větším možnostem rozpočtu pomáhat o tolik víc. Pro Česko jde o pojistku, aby mohlo s bohatým Německem držet krok.

Svůj strop pro velké firmy totiž Německo plánuje níž než Česko, a to na 1,75 Kč/kWh u plynu a 3,25 Kč/kWh u elektřiny. „Pro velké firmy je to jedno, dostanou nakonec stejně v Česku i v Německu,“ ujišťuje i jeden z hlavních vyjednavačů pomoci za podnikovou sféru, viceprezident Svazu průmyslu Jan Rafaj – rozdíl bude jen v tom, že německé firmy svůj příděl vyčerpají rychleji a o to dřív narazí na plnou tržní cenu.

Do nevýhody oproti německým konkurentům by se mohla podle Rafaje dostat jen menší skupina středních firem. Tedy těch, které už budou moc velké na neomezenou pomoc (tu vláda slibuje malým a středním podnikům a firmám napojeným na nízké napětí, u těch bude platit jen 80procentní omezení podle dřívější spotřeby, jinak budou mít přístup k zastropovaným energiím bez omezení), ale moc malé na to, aby zvládly vyčerpat všechen příděl pro svoji kategorii (tedy čtyři, sto, nebo 150 milionů eur).

Jak početná tato množina firem bude a jak moc budou tratit, nyní nikdo neví. Pro ně by byly výhodnější nižší německé ceny, ale ty česká vláda slibovat nechce právě s ohledem na jakž takž nadějnou pojistku v podobě jednotné výše absolutního přídělu pro všechny v EU a také na možnosti českého rozpočtu. „Je pravda, že je před námi Německo, Rakousko nebo Polsko. My se ale snažíme pomoc upravovat tak, abychom si na jedné straně byli jisti, že to pomůže, a zároveň to nerozvrátilo veřejné finance,“ uvádí ministr průmyslu Jozef Síkela.