Šance pro klima: firmy produkující fosilní paliva zanikají a umírají

„Stal jsem se klimatickým optimistou,“ informoval ekonom z calgarské univerzity Philip Verleger své čtenáře na webu Niskanencenter. „Ne že bych nerozuměl nebo nevěřil předpovědím stran klimatu, které experti modelují na základě současných předpokladů. Ty modely jsou správné a k tragickým důsledkům by velmi pravděpodobně došlo, pokud by vývoj opravdu pokračoval dál ve stejných kolejích. To se však nestane,“ říká Verleger v textu, který je podán níže.

Vergelerův klimatický optimismus se opírá o naději, že jeden z hlavních předpokladů, o který se opírají současné předpovědi globálního oteplování, je chybný. Jde o předpoklad týkající se síly, vlivu a produkce společností na těžbu fosilních paliv. Podle Vergelerova rozkladu ale tento průmysl umírá a co nevidět zanikne - přinejmenším v naprosté většině rozvinutých států skupiny OECD.

Těžaři ropy, plynu a uhlí mají nakročeno k vyhynutí – a nejen v Evropě, USA a Kanadě, ale i ve velké části Asie. Společnosti buď přímo zanikají, nebo masivně ztrácejí zákazníky a čím dál obtížněji hledají investory ochotné poskytnout jim finance potřebné k prostému udržení chodu.

Smrt celého odvětví dobře zobrazují akciové trhy. Zatímco před 40 lety dominovaly indexu S&P 500 (žebříček společnosti Standard&Poor's zahrnující 500 největších na burze obchodovaných podniků v USA) energetické firmy a podle tržní kapitalizace tvořily skoro třetinu indexu, v létě 2008 byl už jejich podíl jen 17 procent a dnes je v něm energetika ten nejslabší sektor zabírající pouze něco málo přes dvě procenta.

Podobný obrázek dává srovnání tržní kapitalizace sedmi největších ropných společností s firmami Apple, Microsoft a Amazon. Zatímco každý člen této „technologické trojky“ je dnes taxován na víc než bilión dolarů (a Apple na dva), součet hodnot BP, Chevronu, ENI, Equinoru, ExxonMobilu, Shellu a Totalu nedosahuje ani 700 miliard. Kdyby šéf Applu Tim Cook chtěl, mohl by si jen za rezervní hotovost své firmy koupit celý ExxonMobil.

Propad tržní kapitalizace těžaře zásadně zasahuje. Prosperita jejich podnikání vyžaduje neustálou a nákladnou expanzi. Nové vrty a nové doly se financují z prodeje už vytěžených produktů, z půjček a prodeje akcií.  Ceny fosilních paliv ale klesají a banky a investoři se od energetického průmyslu odvracejí. Finance lze tedy získat především na akciových trzích, ale má to háček: přilákat akcionáře lze jen nabídkou velkorysých dividend, což si ty méně solventní firmy nemohou dovolit a mnoho energetických „hráčů“ tak brzy čeká krach.

Velké evropské společnosti se snaží o záchranu své existence odklonem od ropy. BP, Shell a Total už ohlásily plán osekat výdaje na ropnou těžbu a zásadně rozšířit aktivity v obnovitelných zdrojích. Nejdále jde zatím společnost BP, která se rozhodla desetkrát zvýšit své investice v nízkouhlíkových zdrojích - tak, aby kolem roku 2030 dosahovaly pěti miliard dolarů ročně. Současně BP oznámila záměr prodat svoje ropné vrty v několika zemích a snížit ropnou produkci o 40 procent.

„Právě toto zmenšování ještě nedávno mocných energetických firem v OECD je tím, co způsobuje můj klimatický optimismus,“ píše Verleger. Od těžařů fosilních paliv se odvrací veřejná podpora a bez ní nemůže žádné odvětví existovat. Příkladem tu může být Velká Británie, kde pracovní místa dlouho držela uhelný průmysl vysoko na žebříčku popularity. Soumrak této éry nastal v 80. letech, kdy Margaret Thatcher prosadila uzavření dvaceti ztrátových dolů - a svědky úplného konce jsme v současné době, byla v zemi uzavřena poslední uhelná elektrárna a Británie se už v produkci elektrické energie obejde od uhlí.

Se zmenšováním moci a vlivu těžařů fosilních paliv úzce souvisí fakt, že tyto společnosti ztrácejí sílu strhnout společenské mínění proti vládním nařízením omezujícím uhlíkové emise, píše Verleger - a dává za příklad svoji domovskou Kalifornii, kdysi naprostý ráj olejářů a sídlo mnoha těžařských společností s výrazným vlivem na politiku celého státu. Dnes tu zůstává pouze Chevron, ale i ten se chystá odejít, protože vize kalifornské společnosti míří pryč od fosilních paliv a tamní vládní regulace to berou vážně v potaz.

Evropa půjde ve vytlačování uhlíkových emisí kalifornskou cestou a zcela jistě zavede uhlíkovou daň na dovoz zboží ze zemí, které se s emisemi nebudou nějak extra snažit. A protože evropský trh je pro firmy jako Alphabet, Amazon, Apple, Facebook nebo Microsoft naprosto zásadní, napřou tyto mocné technologické společnosti hodně úsilí k tomu přesvědčit své vlády o nutnosti neodporovat tomuto vývoji.

Příkladem tu zase může být Kalifornie, kde se několik automobilek (Ford, BMW, Honda a Volkswagen) dohodlo se státem, že budou dál u svých výrobků dodržovat striktní limity palivové spotřeby a emisí nařízené předchozí administrativou Baraka Obamy, přestože vláda Donalda Trumpa je opět změkčila. Výrobci aut s ujednáním souhlasili, protože Kalifornie je největším světovým trhem s auty a šéfové jmenovaných automobilek dobře pochopili, že přežití jejich firmy vyžaduje být na té správné straně s kalifornskými regulátory.

„Z těchto důvodů jsem si proto docela jistý,“ píše Verleger, „že ropa z trhů ve státech OECD brzy docela zmizí. Méně jasné je to zatím u zemního plynu, ale i tam se domnívám, že jeho spotřeba bude v roce 2040 výrazně menší než dnes. Končím tedy, jak jsem začal: jsem klimatický optimista. Můj optimismus přitom nestojí na víře v úspěch nařízení snažících se snížit emise pomocí daní a regulací, ale na tom, že firmy produkující fosilní paliva zanikají, umírají, a brzy bude po nich.“