Rusko se na konflikt dobře přichystalo. V lepší kondici už asi nikdy nebude

Na východě Evropy stoupá napětí: Rusko hromadí vojáky u hranic s Ukrajinou a Západ vyhrožuje, že v případě invaze zasadí Moskvě zničující ránu v podobě tvrdých sankcí. Zároveň Evropa lamentuje nad vysokými cenami plynu a poloprázdnými zásobníky, jež ji uprostřed zimy stavějí do obtížné pozice. Jak je vlastně Rusko na případný konflikt připraveno?

V rámci možností relativně dobře. Dokonce to vypadá, že země žije mentálně v jakémsi vleklém konfliktu se Západem již dlouho a že tomu Kreml dlouhodobě přizpůsobuje svou politiku. Rusko se rozhodně v posledních letech připravovalo na těžké - nebo těžší - časy.

Za prvé disponuje obrovskými finančními rezervami a udržuje státní rozpočet v přebytku, což se o západních vládách rozhodně říci nedá. Putinův režim má pro strýčka příhodu „našetřeno“ více než 600 miliard dolarů, jeho devizové rezervy (včetně zlata) jsou čtvrté největší na světě. Když se občas píše o tom, že v Rusku se vše hned rozkrade, je dobré poznamenat, že Putinův režim podle všeho dokáže státní finance držet tvrdě a racionálně pod kontrolou.

To může být důležité při úvahách o tom, zda Rusko může využít export energetických surovin jako zbraně proti Západu - třeba dodávky na čas úplně přerušit jako odvetu za případné sankce namířené proti ruskému bankovnímu sektoru. A rovnou si řekněme, že výpadek třeba v trvání celé letošní topné sezóny Rusko určitě přečká. Jak uvádí expert citovaný týdeníkem The Economist, tříměsíční výpadek dodávek ropy a plynu do Evropy by pro Rusko znamenal ztrátu zhruba 20 miliard dolarů. Což si Moskva podle všeho v tuto chvíli dovolit může.

Někdy se říká, že Evropa je s Ruskem dokonale provázána, tedy že je závislá na dodávkách ropy a plynu, naopak Rusko zase potřebuje příjmy z jejich prodeje. Dlouhodobě to je nepochybně pravda, ale nemusí to platit v krátkodobém horizontu - a zdá se, že to neplatí právě nyní. Evropa může mít vzhledem k poloprázdným zásobníkům plynu letos v zimě problém, zatímco Rusko to nějakou dobu vydrží. Situace je pro Moskvu výhodnější již v tomto okamžiku, protože nejistota spojená s ukrajinskou krizí pomáhá držet ceny ropy a plynu vysoko, z čehož opět profituje ruská pokladna.

A sankce proti finančnímu sektoru? Jako „nukleární varianta“ se někdy označuje již zmíněné odstřižení ruského bankovního sektoru od systému SWIFT, který zajišťuje komunikaci při transakcích mezi bankami v globálním měřítku. Podobný krok by v podstatě neměl precedens, v minulosti zažil vyloučení ze systému Írán, který je ale mnohem menší a byl v tu dobu beztak do značné míry mimo oficiální systém, Rusko představuje úplně jinou váhovou kategorii.

Moskva nicméně s podobnými kroky Washingtonu alespoň částečně počítá. Země se snaží vybudovat vlastní komunikační systém System for Transfer of Financial Messages (SPFS). Podle expertů není ani zdaleka tak rozvinutý jako mezinárodní SWIFT, ale běží přes něj zhruba 20 procent ruských domácích transakcí. Kromě toho existuje čínská alternativa Chinese Cross-border Interbank Payment System (CIPS), která se ruských transakcí jistě štítit nebude. CIPS má v tuto chvíli zásah ve stovce zemí a bude případné vyloučení Ruska ze SWIFT chápat jako příležitost k upevnění vlastní pozice.

Odstřižená Ruska od SWIFT by v každém případě ruským finančnictvím otřáslo, ale zároveň je to hra s nejistým výsledkem. Už proto, že ji jednoduše nikdo nikdy v tomto rozsahu nevyzkoušel, a také proto, že část světa včetně Evropy s Ruskem jednoduše obchodovat chce, dokonce musí. V takovém případě platí, že se po počátečním otřesu budou hledat cesty, jak za zboží zaplatit alternativními kanály. V dlouhodobé perspektivě to dokonce může znamenat oslabení důvěry v západní systém a posílení čínské alternativy.

Spojené státy mohou nicméně uvalit ještě sankce na konkrétní ruské banky. To může být citelný zásah: záležet bude, jaké banky si Amerika vybere a jak přesně budou omezení vypadat. I tady je velmi obtížné odhadnout vedlejší dopady na západní firmy obchodující v Rusku i na samo ruské prostředí. Teoreticky tady má Západ v rukou nástroj, jehož aplikace může Rusko skutečně bolet - ovšem pravděpodobně nikoliv „cíleně“, ale spíše plošně, s dopady na celé obyvatelstvo.

Výhodnější ruská pozice se nicméně jeví méně přitažlivě z dlouhodobější perspektivy. Ruské „spoření“ pro případ krizí jde - kromě utahování opasků běžným Rusům - na úkor investic do modernizace ruské ekonomiky. Jak popisuje americký politolog a profesor na Georgetownské univerzitě Thane Gustafson ve své knize Klimat: Russia in the Age of Climate Change: „Rusko dosáhlo v posledních dvaceti letech výrazného pokroku… Jeho ropný průmysl prošel modernizací a rozvojem nových technologií. Průmysl těžby plynu rozvinul novou generaci nalezišť a vybudoval novou síť plynovodů… Sektor těžby uhlí a rud byl revitalizován … Zemědělství bylo privatizováno a proměnilo Rusko v exportní mocnost … Telekomunikační systém byl modernizován… Finanční a monetární systém byl přebudován a ruské finance si stojí dobře.“

To vše je ale rozvoj tradičních ruských odvětví, jež se příliš nerýmují s budoucností. Rusko je jednou ze zemí, jež může být nejvíce postižena klimatickou změnou. Jedním z důvodů je právě předpokládané skomírání těžkotonážních sektorů těžby fosilních paliv. Pokud nebude investovat do masivní proměny vlastní ekonomiky, v horizontu desítek let se Rusko může dostat do zásadních problémů. To však bude až zítra, nebo spíše pozítří. V tuto chvíli je země spíše v silné pozici - a zdá se, že to ví a hodlá toho využít.