Oblíbeným hejtmanům se nechce do celostátní politiky

Vyrostla generace krajských lídrů, o kterých bylo i díky nečekaným krizím slyšet více než o jejich předchůdcích. O těch se často mluvilo v minulosti v negativních souvislostech, jako jsou korupční kauzy nebo vnitrostranické bitvy o moc bez rukaviček. Po dvaceti letech existence krajů se ale „něco“ mění, do jejich čela se dostávají postavy, které nutně nepospíchají směrem nahoru.  

Hejtmani jako Petra Pecková (Středočeský kraj), Martin Netolický (Pardubický kraj) nebo Jan Grolich (Jihomoravský kraj) ve svých pozicích zažili pandemickou krizi, v níž hráli důležitější roli než legislativci v parlamentu, protože museli řešit problémy v terénu a byli pro vládu nepostradatelnými regionálními partnery. V případě hejtmana Grolicha se k tomu ještě přidalo ničivé tornádo, kde zdárné vyřešení následků bude podle něj samotného jednou symbolizovat jeho vládu.  

Navzdory relativně velké známosti a prokázaným dovednostem v praktické politice se však tito tři krajští politici v jednom shodují: celostátní angažmá je příliš neláká a ministerské nabídky dosud odmítali. Proč taková zdrženlivost?