Doktor vás může nasměrovat, ale nakonec jste se svou bolestí sami. I tak můžete najít nový a dobrý život

Když má bolest, kterou právě prožívá, umístit na škálu mezi jedničku a desítku, na chvíli se zamyslí a pak řekne: „Je to horší než obyčejně. Sedm. Dobrých sedm.“ Aneta Beranová sedí v budějovické kavárně Datel, uvolněně se usmívá, a tak se jejímu hodnocení nechce věřit. Ale osmadvacetiletá žena má zkušenost, jaké to je omdlít bolestí na chodníku za bílého dne (což je mimochodem definice desítky na oficiální lékařské stupnici), takže ví, o čem mluví.

S endometriózou, zánětlivou gynekologickou nemocí, žije osm let. Říká, že právě teď se jí podbřiškem sem a tam přelévá tupá bolest, nepulzuje, spíš jako by ji někdo chytil a pevně držel. Asi si dnes vzala příliš tvrdé boty. Možná jsme těch několik stovek metrů z místa našeho srazu příliš spěchali. Možná se mění počasí. Přesnou příčinu nezná. 

I s probíhající silnou bolestí, na kterou se nedá zapomenout, tu nicméně sedí vtipkující a vyrovnaná mladá žena. Musela k tomu urazit dlouhou cestu, která začala popíráním, pokračovala mnoha zastávkami u lékařů a vedla skrz temné zoufalství. Ale nakonec dobře dopadla. Aneta Beranová přijala fakt, že takhle to v jejím těle prostě je – a pak z gruntu proměnila svůj život.