Dokázala by se Evropa ubránit Rusku bez Američanů?

Po bezpečnostní konferenci v Mnichově, kde daly USA ústy viceprezidenta J. D. Vance jasně najevo, že dál nebudou automaticky bránit Evropu, zůstává mezi mnoha jinými na stole jedna základní otázka. Ubránila by se Evropa Rusku i bez pomoci Spojených států?

Temné síly a nová realita

Riziko ruského útoku na Evropu dnes rozhodně není téma pouhé hypotetické debaty. Čerstvě na něj upozornila třeba estonská rozvědka (EFIS), když uvedla, že „Rusko se pokouší zlepšovat své schopnosti nejen k podpoře ruského válečného úsilí na Ukrajině, ale také k přípravě na potenciální budoucí válku s NATO“.

K podobnému závěru dospěl i americký Institut pro studium války (ISW), který mluví o „ruském úsilí připravit svou armádu a společnost na budoucí konflikt s NATO ve střednědobém až dlouhodobém horizontu“. Dánská vojenská rozvědka (DDIS) v téhle souvislosti varuje, že zastavení nebo zmrazení války na Ukrajině za podmínek příznivých pro Rusko (o dojednání příměří mezi Ukrajinou a Ruskem usiluje americký prezident Donald Trump, dosud ale neřekl, jak by mělo vypadat) uvolní ruské vojenské zdroje pro jejich zapojení do dalšího budoucího konvenčního konfliktu.

Že by Rusko mohlo na Evropu zaútočit, tvrdí analytici ISW, lze vyčíst ze strukturálních reforem prováděných v jeho armádě. Rusko rozšiřuje konvenční schopnosti boje, buduje nové brigády a modernizuje způsob velení. „Demokracie se nachází v nebezpečí větším než za studené války a více než kdy předtím za našeho života. Temné síly se spojily způsobem, který vytvořil zcela novou situaci,“ komentovala ve svém nedávném poselství k národu zhoršující se bezpečnostní výhledy pro Evropu dánská premiérka Mette Frederiksen.

Za temné síly považuje především spolupráci Ruska, Íránu, Severní Koreje a Číny. Dánská premiérka nevěří, že s Ruskem je možná jakákoli dohoda, která by umožňovala mír. „Nevěřím jim. Nevěřím jejich slovům, nevěřím jejich podpisům. Evropa musí mít vůli zatlačit Rusko zpět,“ uvedla Frederiksen. Že by Evropa měla daleko více než kdy jindy sama řešit svoji bezpečnost, protože na to může být brzy sama bez USA, zmínil o víkendu ve svém mnichovském projevu ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj. „Apeluji na vás, jednejte – ve jménu vašich domů, dětí, společné Evropy,“ vzkázal Zelenskyj Evropanům. A vyzval je: „Upřímně jsem přesvědčený o tom, že nastal ten správný čas. Musí vzniknout evropské ozbrojené síly.“

Měřeno počtem vojáků z toho Evropa nevychází špatně. Celé NATO i s USA má v současné době bezmála 3,5 milionu vojáků, kteří jsou v aktivní službě. Sami Američané disponují 1,3 milionu mužů, Evropané s Kanadou mají dohromady 2,1 milionu, přičemž Rusko něco přes milion (chce však toto číslo navýšit na milion a půl). V rámci Evropy má nejvíc vojáků Turecko (480 tisíc), Polsko (216 tisíc), Francie (204 tisíc), mezi 100 a 200 tisíci pak mají ještě Německo, Itálie, Velká Británie, Španělsko a Řecko. Česko může nabídnout 29 500 profesionálů.

Rusové měli na Ukrajině velké ztráty, oborníci mluví o tom, že mohli přijít o 200 tisíc mužů, až 800 tisíc může být zraněných a „boje neschopných“. Tento razantní úbytek zatím ovšem nevedl k žádnému ochromení: Rusko své padlé nebo zraněné opakovaně doplňuje novými branci. Ukrajinci a Rusové mají přitom na rozdíl od Evropanů (ale také Američanů) jednu zásadní výhodu, od roku 2014 (anexe Krymu), a ve velkém od roku 2022, se účastní přímých bojů, které jsou zdrojem jedinečné zkušenosti.

Evropské armády pravidelně cvičí, ovšem to nejde, říkají vojenští experti, s válkou srovnávat. Takže i když je ruských vojáků méně, mají minimálně v tuhle chvíli jistou poziční výhodu získaných bojových znalostí z přímých střetů.

Roste a bude růst

Vojáci každopádně nejsou jediným kritériem, jež rozhodne o tom, kdo by ve střetu obstál. Neméně důležité jsou výdaje na obranu. Co se týká finančních investic, nejvíce jich do obrany dávají země, které jsou Rusku nejblíže. Jde hlavně o Polsko, pobaltské státy a Skandinávii. Varšava je na 4,12 procenta HDP, Estonsko na 3,43, Lotyšsko 3,15, Litva 2,85, Finsko 2,41 a Dánsko 2,37. USA na obranu vydávají 3,38 procenta HDP.

V Pobaltí, jak se měl možnost Respekt přesvědčit na místě, vzniká na hranicích s Ruskem a Běloruskem plot a bariéry, hloubí tu v lesích močály, aby zkomplikovaly průchod ruské techniky. Něco podobného dělají Poláci, kteří zlepšují ženijní opevnění a na hranici s Ukrajinou a Běloruskem rozmisťují ocelové ježky. Polská vláda uvedla, že na posílení své východní hranice, čemuž začala říkat Východní štít, vydá v přepočtu přes 58 miliard korun. Rostou tu nová logistická centra, vojenské sklady, operují tady drony, do země jsou zabudovávány optické kabely signalizující pohyb nepřítele. Polsko i Litva se v obranných výdajích chtějí dostat nad pět procent HDP. Litva dokonce až na šest procent.

Země NATO bez USA od prvního útoku Ruska na Ukrajinu v roce 2014 zvedly své obranné výdaje o 50 procent, další skok představoval loňský rok, konkrétně o 17 procent. Ruský rozpočet pro rok 2025 počítá s výdaji na obranu ve výši 145 miliard dolarů, což je třetina všech rozpočtových výdajů, a představuje to 6,3 procenta HDP. A jak řekl prezident Putin – bude i nadále růst.

Evropa dosud byla stran obranných výdajů v pasti svých rozpočtových pravidel. Státy EU se zavázaly pečovat o zdravé veřejné finance, jak je k tomu už roky zavazuje Pakt stability. Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyen, dříve také německá ministryně obrany, ale nyní v Mnichově prohlásila, že vzhledem k dramaticky se proměňujícímu světu se tohle může již brzy změnit. Výdaje na obranu, bude-li to schváleno, by už neměly být nově započítávány do zdravých veřejných financí, země EU by se kvůli nim mohly zadlužovat. To by byl průlom.

Největší problém se změnou bude mít Německo, které má v ústavě zabudovanou takzvanou dluhovou brzdu. Končící německý kancléř Olaf Scholz nicméně přišel s tím, že se nebrání její reformě. Vše nad dvě procenta výdajů HDP na obranu by se, míní Scholz, od příště do dluhu nezahrnovalo. V řadě evropských států bude rozhodující reakce veřejnosti, jíž budou mainstreamoví politici muset vysvětlit, že výdaje na obranu ukousnou peníze jinde – na sociálních službách, ve zdravotnictví, v infrastruktuře. Anebo se jim to nepodaří a k moci se dostanou populisté, kteří vyšší výdaje na obranu odmítají.

Další krok vpřed ve schopnosti se bránit bude představovat letošní summit NATO v Haagu. Mělo by tam dojít k závazku, že u výdajů na obranu už nestačí jako dosud dvě procenta HDP, ale členové Aliance budou muset vydávat 3,5 procenta. V případě Česka současný premiér Petr Fiala řekl, že kdyby se dostal znovu k moci, nastavil by kurz tímhle směrem (jinou věcí je, že Česku by trvalo minimálně několik let, než by se zmíněný skok podařil zrealizovat, protože ministerstvo obrany a armáda nemají připravené veřejné nákupy velkého množství vojenského materiálu, které by šly hned uskutečnit – je to administrativně náročné).

Mluví se také o vzniku speciální evropské obranné banky, jež by mohla pomoci s financováním obranných výdajů. A během následujícího týdne – poté co se Američané s Rusy domlouvají na rozhovorech ohledně Ukrajiny a netají se tím, že z nich chtějí Evropu vyloučit – chce francouzský prezident Emmanuel Macron svolat evropské státníky do Paříže, aby s nimi naléhavě řešil nové výzvy, před kterými starý kontinent stojí. 

Kdyby každopádně Američané přestali vojensky pomáhat Evropě, zásadní by mohli být Ukrajinci. „Ukrajina má 110 brigád, Evropa 80. Integruje-li se Ukrajina s evropskými kapacitami, tak se Evropa ubrání. Předpokladem je ochota USA nadále poskytovat jaderný deštník a prodávat Evropě zbraně. Ekonomicky si to Evropa může dovolit, protože je bohatší než Rusko. Donald Trump opakovaně signalizuje, například chválením Polska, že pak spojenectví platí,“ říká Respektu vojenský expert Otakar Foltýn a dodává: „Integrací kapacit Ukrajiny a Evropy myslím jakákoli funkční navázání přímého vojenského spojenectví.“ Kdy proběhne integrace do EU, je úplně jiná otázka. „Geograficky je Ukrajina Evropa. Měla by jí být i společnou obranou společných zájmů.“