Dnes není doba na válku. G20 naznačila Rusku, že konflikt na Ukrajině škodí světu

Začínat s malými očekáváními v nejhorší situaci za dlouhá léta, a cokoliv nad rámec pak zaslouženě vnímat jako úspěch. Tak by šly shrnout výsledky světové diplomacie a jednání skupiny G20 konané tento týden na  indonéském ostrově Bali, ke kterému se nabalilo i vůbec první setkání Joea Bidena a Si Ťin-pchinga od doby, co jsou oba muži prezidenty.

Skepticismus byl na místě. Americko-čínské vztahy jsou na bodě mrazu a od srpnové návštěvy šéfky Sněmovny Nancy Pelosi na Tchaj-wanu obě země přerušily prakticky veškerou spolupráci a komunikaci. Dalším trnem ve vztahu USA a Číny je pak konflikt na Ukrajině, v kterém Čína zůstává nejdůležitějším ruským diplomatickým spojencem. Členy skupiny dvacítky největších ekonomik světa je navíc i řada zemí mimo západní okruh, které válku na Ukrajině mnohdy vnímají nikoli jako zásadní souboj mezi demokracií a totalitou, ale spíš jako jim vzdálený konflikt a zdroj ekonomických problémů.

Už pondělní setkání Joea Bidena a Si Ťin-pchinga ale naznačilo, že existuje překvapivě velká snaha ukázat na obou stranách vstřícnou tvář. Tříapůlhodinové jednání přineslo jeden hmatatelný výsledek - oznámení o obnovení vzájemné klimatické spolupráce - a pak i ničím nevymahatelný pocit, že spolupráce je přece jenom možná. „Rozhodně nevěřím tomu, že musíme směřovat k nové studené válce,“ řekl například Biden a dodal, že ačkoliv budou Spojené státy s Čínou „s vervou soupeřit, nehledám konflikt. Chci tohle soupeření vést odpovědně“. Si Ťin-pching, který se s Bidenem osobně zná z dob, kdy oba působili jako viceprezidenti, pak dodal, že „jako lídři dvou velkých zemí musíme nalézt správný způsob, jak naše vztahy dál rozvíjet“.

Smířlivá slova neznamenají, že by zmizely reálné problémy, které mezi zeměmi existují. Stačí se podívat na to, kdo doprovázel Bidena na jednání. U amerického stolu seděl například Kurt Campbell, neformální hlava asijské strategie Bidenova kabinetu, který loni prohlásil, že „éra americké spolupráce s Čínou je pryč“ - nebo analytik Rush Dosh, autor knihy Běh na dlouhou trať (The Long Game), v které argumentuje, že se Čína snaží USA sesadit z piedestalu nejmocnější země světa.

Přesto všichni přivítali minimálně ochotu k jednání a podle informací, které pronikly do médií, se pozitivní naladění přeneslo i do následných diskuzí v rámci celé skupiny G20. To samozřejmě  neznamená, že šlo o jednoduché hovory - ještě před summitem se o něm mluvilo, jako o prvním setkání „druhé studené války“. Úterní program pak narušila informace o dopadech raket do Polska a z G20 se rychle na chvíli stalo jednání skupiny G7, kde kromě Japonska zasedají pouze západní státy s obdobným postojem ke konfliktu k Ukrajině. Bílý dům zveřejnil i fotografii, na které si Joe Biden v ležérním tričku a kalhotách s nejbližšími poradci vedle sebe na gauči volá evidentně narychlo s polským prezidentem Dudou.

Závěrečné společné prohlášení týkající se Ukrajiny je každopádně nakonec mnohem silnější, než kdo čekal. „Dnešek nemá být věkem války,“ uvádí dokument a přidává, že „většina států silně odsuzuje válku na Ukrajině a poukazuje na to, že způsobuje obrovské lidské utrpení a jenom prohlubuje již tak velké problémy světové ekonomiky“. „Použití jaderných zbraní je nepřípustné,“ dodává.

Ona formulace „většina států“ naznačuje, že ne všechny země chtěly naplno Rusko za invazi kritizovat. Žádný z nich nicméně společné prohlášení nezablokoval - a už to podle pozorovatelů znamená posun v tom, jak například některé asijské státy, které se nepřipojily k západním sankcím, ke konfliktu přistupují. Ukázalo se, že strategie, kterou zvolili domácí indonéští vyjednavači, byla úspěšná: jejím jádrem bylo odpíchnout se od sdílených ekonomických problémů a na ně nabalit další věci. „Indonésané byli chytří. Začali na tématu jako potravinová bezpečnost, na kterém se všichni shodli, a od toho se posouvali postupně dál,“ cituje zúčastněné diplomaty deník Financial Times.

Země jako Brazílie, Mexiko, Saúdská Arábie nebo Indie nechtěly Rusko kritizovat napřímo, ale nenabídly Rusku ani žádný ústupek. Místo toho se to jejich postoje zřetelně propsala obava z rostoucích cen potravin, energií i možné jaderné eskalace - a výsledkem bylo, že se Rusko na mezinárodní scéně dostalo do největší izolace od začátku konfliktu.

Nejasná je přesná pozice Číny: podle některých delegátů citovaných FT se země nechtěla dostat do pozice, kdy by nesouhlasem se závěrečným prohlášením stála jednoznačně a jako jediná po boku Moskvy. Západní diplomaté také vypichovali komentář čínského prezidenta Siho, který uvedl že „jednoznačně odmítá pokusy o to politizovat témata jako energetika nebo potraviny a snažit se je používat jako zbraně“. Což lze číst i jako výtku směrem k Putinovi. Ruský prezident na summit nedorazil, místo sebe poslal ministra zahraničí Sergeje Lavrova, který zůstal jen na první den jednání.

Naděje, že by Čína mohla hrát v konfliktu na Ukrajině roli prostředníka, po skončení summitu vyjádřil i francouzský prezident Emmanuel Macron, který se se Si Ťin-pchingem krátce potkal. „Si Ťin-pching je v pozici, kdy může přijít za Putinem a říci mu: my se respektujeme, spolupracujeme spolu, ale nemůžete překročit hranici, co se týče použití jaderných zbraní. To je přece velmi cenné,“ řekl Macron.