Zeman prohrál, ale staronový ředitel BIS slavit nemůže. Na to je situace příliš křehká

Vláda Petra Fialy jmenovala řádným ředitelem kontrarozvědky BIS na další pětileté období Michala Koudelku. Od loňska, poté co mu skončil první mandát, vedl službu provizorně, předchozí premiér Andrej Babiš kvůli němu nechtěl jít do přímého střetu s prezidentem Milošem Zemanem, jenž opakovaně žádal jeho hlavu. Babiš tak nakonec zvolil variantu s provizoriem, protože chtěl Koudelku udržet a zároveň úplně nevyhovět prezidentovi. Finální rozhodnutí tedy nechal na nové vládě a ta ho tedy nyní učinila.

Od července 2016, kdy byl Koudelka poprvé jmenován do funkce šéfa kontrarozvědky, se stala řada věcí, které Česko proměnily – nenápadně, ale při bližším pohledu k nepoznání. Tehdejší nový ředitel nastoupil krátce poté, co Praha zažila návštěvu čínského prezidenta a vůdce tamní komunistické strany Si Ťin-Pchinga, kterému jeho tuzemský protějšek Miloš Zeman uspořádal velkolepé přijetí. Aby „strýčkovi Si“ nic nekalilo pražské dojmy, policie znemožnila demonstrace obhájců lidských práv a šikanovala lidi vyskytující se v ulicích s vlajkou svobodného Tibetu. Prezident Zeman, který předtím jmenoval svým „zahraničním poradcem“ šéfa obřího čínského konglomerátu Jie Ťien-minga, po návštěvě ohlásil, že zde Čínská lidová republika bude investovat „desítky“ miliard korun.

Ten rok a několik dalších to vypadalo, že Čína bude mít v Česku velké slovo. Že technologiemi své firmy Huawei ovládne zdejší sítě, že se přes vstup do tehdy populární televize Barrandov prozemanovského podnikatele Jaromíra Soukupa a jeho reklamní agentury Médea dostane do zdejšího mediálního prostoru a získá velký vliv na rozdělování příjmů z reklamy mezi sdělovací prostředky. Na vzestupu byla i česká finanční skupina PPF Petra Kellnera podnikající s unikátní licencí čínské vlády na tamním výnosném trhu s nebankovními půjčkami, která své zisky začala postupně směrovat i do strategických komunikačních oblastí.

Český prezident se netajil obdivem ke schopnostem čínské hlavy státu „stabilizovat společnost“ - a za svůj druhý vzor pak označoval ruského prezidenta Vladimira Putina, jehož anexi Krymu navrhoval přijmout jako nevratnou a hotovou věc. Začalo se mluvit o výstavbě jaderných bloků v Dukovanech v ruské režii a větším pronikání Číny do Česka.

Dnes je vše trochu jinak. Čínské investice se blíží nule a zdejší reputace říše středu je v troskách. Šéf Senátu Jaroslav Kubera zemřel na infarkt - jak se domnívá jeho rodina, vliv na to mělo setkání s čínským velvyslancem snažícím se mu „rozmluvit“ cestu na Tchaj-wan, a také to, když vyšel najevo výhrůžný dopis, jejž mu kvůli cestě předal Zemanův Hrad. Do médií a k veřejnosti se dostal objev, že čínský režim zde financoval některé akademiky na univerzitách, aby studentům představovali současný čínský režim výhradně v krásném světle a mlčeli o nesvobodě a převýchovných táborech pro národnostní menšiny. Něco podobného dělal i Kellnerův Home Credit, který tu přes prostředníky nakupoval k „pozitivnímu psaní“ o Číně odborníky a novináře. K dovršení celého krachu vyšlo najevo, že Zemanův „zahraniční poradce“ Jie Ťien-ming byl doma v Pekingu náhle obviněn z „hospodářské kriminality“ a zmizel v útrobách čínského gulagu.

Proměnila se i pozice Ruska. Navzdory demonstrované příchylnosti ze strany prezidenta Zemana je dnes Česko vedeno v Kremlu na seznamu „nepřátelských států“ a snahy o energeticko-ekonomické provázání obou zemí, ještě nedávno prakticky na ministerské rovině dohodnuté a rozhodnuté, jsou minulostí. Když bezpečnostní složky loni přišly s objevem, že sedm let starý výbuch muničního skladu ve Vrběticích způsobili agenti ruské tajné služby, vypověděla vláda osmdesát ruských diplomatů (a po letech tak srovnala zdejší zbytnělou ambasádu do adekvátní velikosti), ruského uchazeče vyškrtla z jaderného tendru a vzájemné vztahy se ocitly na mrtvém bodě. Stejnou stopku dostala i Čína, Huawei se nesmí účastnit budování kybernetických uzlů tuzemských sítí kvůli podezření z jeho napojení na čínský vládní aparát.

Za částí tohoto posunu velmi pravděpodobně stála BIS, byť důkazy pro to kvůli její práci v utajení nejsou. Jisté nicméně je, že její současný ředitel Michal Koudelka se o obranu Česka před pronikáním vlivu východních agresivních mocností snažil ještě v době, kdy jeho jméno nikdo neznal. Od roku 2006 začal v BIS vést kontrašpionážní odbor, jehož hlavním zaměřením bylo mapovat aktivity ruské a čínské špionáže na zdejším území, a v tomhle směru měl řadu úspěchů. V podobném duchu pak pokračoval ve svém prvním pětiletém vedení BIS.

Za částí tohoto úspěchu stálo, že Koudelka včas pochopil, že se změnila doba. Pod vlivem zkušeností a inspirace z pobaltských a britských tajných služeb viděl, jak stále více konzumentů zpráv podléhá lehce dostupným dezinformacím šířícím se hromadnými e-maily nebo valícím se ze sociálních sítí, a proto se rozhodl tomu čelit větší otevřeností.

Byl přesvědčen, že jedině informovaná veřejnost je odolnější vůči různým rizikům, proto také začal tu a tam poskytovat první velké rozhovory. Komunikativní byl i ve vztahu k politikům, s nimiž často a poměrně otevřeně mluvil. S jistou mírou nadsázky lze říci, že v posledních letech se stal v podstatě jediným představitelem státu, který od nástupu do funkce veřejně popisoval ruské a čínské hrozby u nás a tím vůči nim stavěl odolnější hráz.

Proto se ho také snažil zbavit Miloš Zeman a jeho lidé – neboť právě oni byli hlavním vyslanci těchto zájmů v Česku. Zeman nyní prohrál, Koudelka ale triumf slavit nemůže, protože současný stav je křehký a Rusko a Čína se budou dál snažit znovu posílit zdejší pozice. Zvlášť když ruský prezident Vladimir Putin nyní volá po nastolení nového mocenského uspořádání v Evropě, chce odchod NATO z Česka a dalších středoevropských zemí a hrozí válkou Ukrajině. BIS a jejího starovového šéfa tak nečeká vydechnutí, ale asi nejnapínavější období v obnovené historii demokratické kontrarozvědky.