Zapřít se a necestovat

Aktualizace: Vláda během středečního jednání o zpřísnění opatření nerozhodla a přesunula jednání na čtvrtek. K radikálním návrhům vědců, lékařů a ministra Blatného na omezení pohybu osob kolem bydliště se zatím staví odmítavě, ve hře je nadále uzavření zbytku škol. Neshodla se zatím ani na povinnosti testování ve firmách, jen oznámila, že na ně bude přispívat. Naopak jasné už je, že kabinet požádá o prodloužení nouzového stavu do konce března a zakáže cestování do některých zemí s nebezpečnými mutacemi, hlavně různých afrických států a Brazílie.
Babišův kabinet chystá zpřísnění protiepidemických opatření. „Čekají nás pekelné dny z hlediska zdravotnictví. Konkrétní opatření vám nejsem schopen říct, bude to něco à la první vlna,“ řekl ve středu na tiskové konferenci premiér Andrej Babiš s odkazem na loňské jaro, kdy s příchodem koronaviru utichla celá země. Jak ale chce opětovného utichnutí Česka dosáhnout, není jasné. Avizoval totiž zároveň, že zavření firem a průmyslu není na stole. Vláda se tedy zřejmě ještě víc pokusí omezit pohyb lidí. O konkrétních krocích jednala ve středu večer.

Během středečního jednání ale o zpřísnění opatření nerozhodla a přesunula jednání na čtvrtek. K radikálním návrhům vědců, lékařů a ministra Blatného na omezení pohybu osob kolem bydliště se zatím staví odmítavě, ve hře je nadále uzavření zbytku škol. Neshodla se zatím ani na povinnosti testování ve firmách, jen oznámila, že na ně bude přispívat. Naopak jasné už je, že kabinet požádá o prodloužení nouzového stavu do konce března a zakáže cestování do některých zemí s nebezpečnými mutacemi, hlavně různých afrických států a Brazílie.

Babišova slova o jaru jsou matoucí i v tom, že loni v březnu platila podobná, v něčem dokonce mírnější opatření než dnes. Lidé se mohli stýkat nejvýše ve dvou a měli nařízeno omezit cestování. Podobně je tomu v současnosti: ač to většina z nás možná ani netuší, pohyb na veřejných místech je dle vládních nařízení nutné omezit na dobu nezbytně nutnou, a to maximálně v počtu dvou osob. Omezit je nutné také styk s jinými lidmi než členy domácnosti.

Podobně shromažďování skupinek lidí u výdejních okének občerstvení, party mládeže na lavičkách v parcích, skupiny cyklistů či běžkařů na výletech, nic z toho už teď není povoleno. Místo dosavadních roušek budou navíc od čtvrtku povinné respirátory, takže ani v tomto ohledu o velké zpřísnění oproti jaru jít nemůže, byť Babiš mluví o zavedení povinných roušek ve firmách. Ty nyní mohou – stejně jako na jaře – fungovat bez velkých omezení.

Vláda tak nejspíš odloží plán návratu maturantů do škol, hovoří se o uzavření nyní otevřených školek a prvních ročníků základní školy. Jestli přitvrdí i v něčem jiném, ukáží další hodiny. Iniciativa vědců „Čtyřicet dní pro  zdraví lidí i ekonomiky“ (http://40dniprozdravi.cz/) navrhuje přijmout taková opatření, aby začátkem dubna klesl počet nových případů covidu pod tisíc případů za den, což by umožnilo částečný návrat k normálnímu životu. Konkrétní kroky nespecifikuje, je ale jasné, že jejich jádrem by musel být skutečný, ne pouze současný předstíraný lockdown, který postihuje pouze někoho, například restaurace a některé obchody. Bylo by tedy nutné například omezit pohyb lidí na určitý počet kilometrů kolem bydliště a nařízení také vynucovat. Je možné, že právě to se vláda pokusí udělat.

„To, co máme dnes, žádný lockdown není,“ komentuje situaci imunolog Václav Hořejší, s nímž se Babiš několikrát v minulosti telefonicky radil. „Skutečný lockdown jako ve Wu-chanu nebo v severní Itálii znamená, že lidi nemohli chodit ani do práce – kromě kritických zaměstnání.“ Jestli premiér o tuhle radu stojí, ale Hořejší neví – na středeční večerní jednání se zástupci iniciativy „Čtyřicet dní“ pozván nebyl, byť patří k jejím signatářům.

„Musíme se zapřít a omezit pohyb, rekreační aktivity,“ dodává další ze signatářů zmíněné výzvy, virolog Libor Grubhoffer. „Nelitovat se, že nemůžeme jet na víkend někam sportovat. To všechno koncentruje lidi dohromady, vede je třeba k okénkům restauračních zařízení.“ V situaci, kdy je nemoc podstatně infekčnější než dřív a k nákaze stačí vdechnutí několika virových částic, si to nemůžeme dovolit.

Stejný efekt jako tvrdý lockdown by podle Hořejšího mohlo mít masivní testování celé populace, trasování kontaktů nakažených a odchod odhalených případů do karantény. Zkušenosti ze Slovenska, které je na tom aktuálně jen o něco lépe než Česko, ale ukazují, že ani tohle nemusí být klíč k úspěchu. Pokud jde o průmysl, chystané povinné roušky pro zaměstnance situaci nevyřeší ani náhodou. Měly by tedy být firmy uzavřeny?

„Netroufám si to říct, od toho máme politiky, aby rozhodli. Řada podniků testuje zaměstnance ve své režii, bylo by to vůči nim nespravedlivé,“ myslí si Grubhoffer. Řešením je každopádně testování zaměstnanců, jenže vláda je zřejmě odmítne nařídit. Babiš mluví pouze o dobrovolném testování, k němuž chce podniky motivovat pomocí finančního příspěvku. „Večer to vláda rozhodne, předpokládá se, že to budou čtyři testy za měsíc v hodnotě asi 60 Kč,“ řekl ve středu premiér.

Babiš také s překvapením zjistil, že nový protipandemický zákon, který Senát navíc nejspíš vrátí Sněmovně, mu v nejtěžších fázích pandemie nepomůže – jak jsme již upozorňovali. Neumožňuje totiž příliš zavádět plošná opatření. Vláda chce proto žádat o další prodloužení nouzového stavu, možná právě pro to, aby mohla přísněji omezit cestování. Podporu prodloužení nouzového stavu již signalizovali komunisté.

Když to tedy shrneme, patrně se skutečně blíží přísnější lockdown po vzoru „nesmíte dál než pět kilometrů od domu“. Cesty do zaměstnání by podle logiky Babišových dosavadních vyjádření musely dostat výjimku, hospodářství pojede dál. Ale ať už bude nadcházející zpřísnění jakékoliv, je jasné, že němu mělo dojít mnohem dřív. Všechno, co právě zažíváme, bylo možné vyčíst z prognóz a varování skupin odborníků, jako jsou iniciativy BISOP a Sníh či institut CERGE-EI.

Místo toho se vláda i opozice v minulých týdnech zaměřila na rozvolňování. „Jak někdo může lidem slibovat návrat dětí do čtrnácti dnů, když ani nemá zajištěné testy?“ diví se Grubhoffer. Výsledkem je tak nejen katastrofální situace v nemocnicích, ale i všeobecné rozčarování a menší mentální ochota lidí přijmout další omezení.