Šumava usychá, debaty o ní ale kvetou

Masochisticky jsem si pustil další z nekončících debat o Šumavě, tentokrát mezi ekologickým expertem ODS Janem Zahradníkem a profesorem Univerzity Karlovy Pavlem Kindlmannem na ČRo Plus.

Být expert ODS nutně neznamená být expertem i mimo ODS (to se týká i jiných politických stran) a také Zahradníka se vyplatí sledovat spíš kvůli zájmu o českou politiku či její charakter. Politickým expertem na Šumavu se stal zřejmě kvůli tomu, že bydlí v jižních Čechách a k situaci v nejrozlehlejších českých horách se řadu let vyjadřuje. V posledním roce, kdy se schvaloval zákon o národních parcích, strávil obhajobou svých názorů ohledně Šumavy minimálně desítky hodin. Během nich se nenechal zviklat ničím, co by do jeho postojů nepasovalo.

I tentokrát na Plusu neochvějně tvrdil, že rozloha kůrovcem napadeného lesa je třikrát větší, než uváděl Kindlmann s odkazem na správu národního parku. Také trval na tom, že na Šumavě jsou suché lesy, byť Kindlmann namítal, že podle výzkumů je suchá jen dospělá populace stromů, zatímco pod nimi roste nová. Zahradník také tvrdí, že Šumava jako celek usychá právě kvůli nezvládnutému kůrovci. Atd.

Nebudeme teď vyjmenovávat všechny názorové rozdíly ani zkoumat, kdo má pravdu. Spíš chci upozornit na jinou věc: patrně neexistuje jiný druh lidské činnosti v Česku, kde by vrcholný exponent pravice tolik ignoroval jednak zjevně většinový názor vědecké komunity a argumenty státní správy (vedení Národního parku Šumava).

Obvykle platí názory „odborníků“ za kartu, s níž politici rádi hrají - počínaje domácími porody a jadernou energetikou konče. Tady ale najednou neplatí. Zahradník jejich názory přebíjí tak, že si najde nějaké disentní názory, které většinová expertní komunita celkem jasně rozporuje, a ty se svým vzděláním učitele matematiky označuje za směrodatné. Nic proti disentním postojům, na úrovni vědy a státní správy je ale jejich hájení pro ODS velmi neobvyklé. Otázkou tedy je, proč to konzervativci dělají. Jedno vysvětlení se nabízí.

Nebezpečné nevládky

Jan Zahradník si při debatách o Šumavě oblíbil jeden ne zcela férový argument. Ve svých písemných analýzách i debatách v parlamentu během posledního roku šel cestou zpochybňování svých oponentů. Mluvil o nevládních organizacích a jejich nebezpečném vidění světa či specifických zájmech, které jsou s těmi našimi, většinovými, v rozporu. S oblibou také mluvil o vědcích vytržených z reality, kteří si chtějí na Šumavě zkoušet své pochybné experimenty. I nyní na stanici Plus prohlásil, že není součástí té uzavřené skupiny vědců, jako by šlo o nějakou tajnou, a tudíž nebezpečnou organizaci.

Tenhle styl argumentace je pozoruhodný i proto, že sám Zahradník podle všeho není idealistickým bojovníkem za zelenou Šumavu, jakým je do značné míry jeho stranický kolega Jan Stráský. Zahradník v devadesátých letech provozoval soukromé gymnázium, které v roce 2000 prodal a vrhl se do kalných vod jihočeské politiky. Tu už v té době svérázně opečovával hlubocký kmotr Pavel Dlouhý, muž neobvyklého vlivu pověstný tím, že své nejbližší spojence líbal na tvář a v dobách své největší slávy řešil ze své židle v restauraci U Huberta vše podstatné, co se v jižních Čechách dělo. Právě tato doba se kryje se Zahradníkovým vzestupem. Bez Dlouhého posvěcení nebylo prakticky možné kandidovat v jihočeské ODS na vrcholné funkce. (A možná stále není.)

Zahradník byl i podnikatelsky spojen s lidmi z Hluboké nad Vltavou, kde Dlouhý zcela vládne (podle obchodního rejstříku nikoliv přímo s Dlouhým). Právě parta kolem Dlouhého, kam patří i jeho věrný společník a Zahradníkův hlavní “šumavský” spojenec, senátor Tomáš Jirsa, se dlouhodobě staví proti utužování národního parku a omezování byznysu na Šumavě. A nejen Dlouhý, ale řada dalších podnikatelů či majitelů pozemků, jejichž obchodní zájmy Jan Zahradník hájí.

Do hlavy poslancům nikdo nevidí a Zahradníkovi zatím nikdo nedokázal, že by byl na výplatní listině jihočeských byznysmenů. Je ovšem krajně podezřelé, jak usilovně a neúnavně hájí ekologický odborník ODS postoje, které jsou tak v rozporu s většinovým expertním pohledem na ekologii, a naopak tolik ladí s jihočeskými klientelistickými klany. Logika fungování politiky na jihu Čech říká, že sám Zahradník je jejich součástí.