Český strach

Česko nezažívá často, aby se starost o hygienu v bazénech stala tématem, kvůli kterému lidé veřejně přes sociální sítě a zpravodajské servery vulgárně nadávají a vyhrožují ekonomickým bojkotem. Ale kvůli zprávě o spatření žen oděných do muslimských plavek přezdívaných s vtipem burkiny (podle spojení slov burka a bikiny) v bazénu nedaleko Prahy se veřejná obava o čistotu vody nějak zásadně prohloubila. I když se mluví o ohrožení hygieny, důvody rozruchu souvisí s koupáním jen okrajově. Jde opět o strach z islámu, strach, který je na vzestupu a u podstatné části české veřejnosti nepřehlédnutelně přechází v nenávist. Islám si s ní patrně nějak poradí, co je ale ohroženo, je zdraví českého státu.

Nedovolit nic

Protesty proti výskytu burkin na veřejnosti a volání po jejich zákazu vypadá hystericky, nenávist vůči islámu, jak ji dnes vidíme v Česku, se ale rodila promyšleně. Hnutí Islám v ČR nechceme vzniklo a sílilo už v čase před migrační krizí a před poslední vlnou teroristických útoků. Promyšlená byla také politika prezidenta, který zmíněné hnutí podpořil a odmítl myšlenku, že by Češi měli podat pomocnou ruku Syřanům prchajícím před válkou. K prezidentovi se pak přidali další politici včetně úřadujícího ministra vnitra a představitelů opozice.

Nosná myšlenka českého odporu proti islámu je tato: oproti západním státům nemáme problém v podobě početné muslimské komunity a to je třeba udržet. Zjednodušeně řečeno, nepřipustit, aby se tu muslimové cítili jako doma.…