Památník holandského ministra připomíná schůzku, která Jana Patočku stála život

Na počátku schůzky, od níž ve středu uplynulo čtyřicet let, byl novinář. V roce 1977 mu bylo osmačtyřicet. Jako patnáctiletý stihnul v Holandsku protinacistický odboj. V roce 1970 byl v tehdejším Československu zatčen a vyhoštěn. Byl sledován komunistickými službami Československa, východního Německa a Maďarska. Dick Verkijk byl jedním z nejvýraznějších novinářských znalců východního bloku. A když v lednu 1977 vyšlo prohlášení Charta 77, oslovil Verkijk tehdejšího ministra zahraničí Holandska Maxe van der Stoela a řekl mu: Na vaší plánované cestě do komunistického Československa se musíte sejít s jedním z mluvčích Charty 77 a dát tak najevo, že je to pro Západ relevantní opozice.

Byť měl Verkijk zákaz, přijel tehdy se svým ministrem zahraničí. Pro holandskou stranu byla jeho přítomnost podmínkou cesty - a komunističtí pohlaváři hodně stáli o návštěvu Holanďanů. Byla to doba, kdy Československo nikoho nezajímalo, husákovský totalitní režim byl většinou světa ignorován a pro muže a ženy z ÚV KSČ byla jakákoli návštěva ze Západu vítanou záminkou k demonstraci vlastní důležitosti.

Max van der Stoel se tedy 1. března 1977 sešel v pražském hotelu Intercontinental s mluvčím Charty 77 Janem Patočkou. Bylo to o velmi významné diplomatické uznání opoziční aktivity necelých tří stovek signatářů Charty 77. Komunisté se do té doby snažili přesvědčit občany, že Charta je „umělý výtvor zkrachovalých existencí“ podporovaný jen cizími zpravodajskými službami a „štvavými“ vysílačkami Svobodná Evropa a Hlas Ameriky. Van der Stoel tuhle lež vyvrátil. I když v Československu nepsaly o setkání obou mužů žádné noviny, dostala se schůzka do povědomí právě skrze ony rozhlasové stanice, které tehdy poslouchal kde kdo.

Pro Patočku si ihned po odletu holandských diplomatů přišla StB. Brutálně a opakovaně ho několik dnů vyslýchala, až se zhroutil a s mozkovou mrtvicí byl odvezen do nemocnice, kde 13. března zemřel – necelých čtrnáct dnů po setkání s holandským ministrem zahraničí. Nezemřel na výslechu, ale málokdo pochybuje, že mrtvice devětašedesátiletého muže byla následkem vyčerpávajících výslechů.

Dick Verkijk dodnes žije, před dvaceti lety vydal strhující knihu vzpomínek a přijel nyní opět do Prahy. Na středeční slavnostní odhalení památníku Maxe van der Stoela na pražském Hládkově. Pomník velmi odvážné schůzky, která ve své podstatě stála jednoho z aktérů život, ve tvaru stromu navrhl Dominik Lang připomíná, z jaké doby jsme v roce 1989 utekli. A měl by také varovat před návratem do systému, kde se lež stává hlavním nástrojem státu a jeho představitelů a násilí podstatným nástrojem, jak umlčet pravdu i odvahu ji hledat a prosazovat.