Šlachta, nebo Tuhý? Špatně položená otázka

Spravedlnost nelze najít, všechno je to jen taková hra, ve které se ti mocní domluví. Už vůbec ničemu nerozumíme, kdo je ten zlý a kdo je ten hodný? Zlikvidoval policejní prezident Tomáš Tuhý schopného detektiva Roberta Šlachtu a kvůli tomu i celý fungující protimafiánský útvar? Nebo hrál Robert Šlachta a státní zástupci zpravodajskou hru v něčím zájmu, aby ovlivnili výsledky uplynulých i těch přicházejících voleb? Až tak široce se otevírají nůžky „občanských“ otázek, které přinesla před pěti měsíci ohlášená policejní reforma. A do těchto otázek se zapletla i poslanecká komise, které by měla okolnosti reformy vyšetřit. Přitom je vše docela jednoduché.

Za prvé. Z právního hlediska měli policejní prezident a jeho náměstek generál Zdeněk Laube možnost reformu provést. Je to jejich kompetence a jejich odpovědnost. To tvrdí oba a dodávají, že reformu měli posvěcenou i politicky, od ministra vnitra Milana Chovance. Navíc, o reformě obou útvarů se mluví už zhruba deset let, všichni policejní prezidenti přemýšleli, jak práci protikorupční a protimafiánské policie změnit. Někteří měli zájmy bohulibé a snažili se o zlepšení výkonu, protože zejména protikorupční policie léta ve svém poslání selhávala. Jiní se prostě snažili útvary zkrotit k poslušnosti a k respektu nedotknutelnosti mocných politiků, manažerů či státních úředníků. Ale ani ti „dobří“, ani ti „špatní“ neměli nikdy dost sil to změnit.

Za druhé, psali jsme to v Respektu milionkrát, ale není od věci si to připomenout. Policejní učebnice říkají dvě věci. Nově vzniklý či reformovaný policejní útvar potřebuje pět až sedm let, aby se zaběhl a začal fungovat, jak by fungovat měl. A každý útvar – což má už roky policejní prezídium černé na bílém od renomovaných odborníků Scotland Yardu – by měl mít možnost vyšetřovat komplikované zločiny ve všech souvislostech. Měl by mít tedy co nejširší záběr, byť je specializovaný na cokoli (drogy, gangy, mafie, podvody).

V Česku tak fungoval léta ÚOOZ pod vedením Jana Kubiceho a po ataku na šéfa této jednotky v roce 2006 a jeho výměny za Roberta Šlachtu se útvar znovu dalších pět let vzpamatovával. Dlouho to vypadalo, že se soustřeďuje jen na extremistickou scénu, a to ještě neúspěšně. To je fakt, stejně jako známá informace, že od přelomu tisíciletí probíhaly v dalším „elitním útvaru“ - protikorupční policii -  neustálé změny, reorganizace a výměny šéfů a tento útvar selhával v odhalování zásadních hospodářských a korupčních zločinů. Výsledky měl hlavně proto, že dostával od finanční a celní správy stužkou převázaná kompletní zjištění o daňových deliktech, které dodával v trestní podobě před soud.

Tuhle minulost, která se dá doložit (a v mnoha článcích Respektu je doložena), bylo nutné si připomenout. Protože teď začínáme znovu. Vznikl nový elitní útvar - a na tom, že je nový, nemění ani fakt, že vznikl sloučením dvou výše zmiňovaných. Zase bude pár let trvat, než začne plnohodnotně fungovat. A pozor, tohle platí pouze v případě, že útvar vznikl z touhy zlepšit práci policie. Což nevíme, a k tomu by měla něco sdělit poslanecká vyšetřovací komise. Poslanci by měli najít odvahu a říct, o co jde.

Útvar vznikl překotně, bez analýzy, bez vize. Jeho architekt a člověk, který měl za reformu odpovídat (generál Laube), od věci zbaběle utekl po šesti týdnech fungování útvaru. Jednotku dnes řídí policisté, kteří podle slov generála Laubeho ještě dva měsíce před vznikem útvaru neměli o reorganizaci nejmenší tušení. I kdyby měli tu nejlepší vůli a skvělé schopnosti, spadli do rozdělané práce, která měla naprosto mlhavý cíl, a oni musí zákonitě v té mlze bloudit. O tom, jak útvar funguje, si budeme moct udělat obrázek nejdříve za rok. Ale stačí se vrátit ke dvěma zmíněným policejním poučkám a moc optimismu ohledně budoucnosti tu není.

Tahle jednoduchá pravda a obava, že vyšetřování zásadních zločinů je vážně ohroženo, je překryta dekou dohadů, kdo to jak politicky myslí, a zda je zločinec Tuhý, nebo Šlachta. Do věci účelově vstupují postavy, jako je úřední ministr vnitra Martin Pecina, a vypouštějí mlhu, která s podstatou práce vyšetřovací komise nesouvisí; pravidlem jsou fauly, dezinformace a spekulace. Politické vášně, nikoli snaha dobrat se, co se stalo a kam to vede.

Mimochodem, i členové komise se přitom dnes off record přiklánějí k názoru, že reforma byla provedena účelově. Zjednodušeně řečeno, jedna politická strana si zřejmě špatně vyložila informaci o květnovém zatčení bývalého policisty Gáboríka a policejní prohlídce kanceláře státní zástupkyně Máchové. Dostala strach, že Šlachtovo utajené vyšetřování míří na jejich šéfy a poradce, a pokusila se vyšetřování zkomplikovat.  Teprve mnohem později, když už byla reorganizace v běhu, zjistili původci nápadu reformy, že údajné důkazy, z nichž měli obavu, byly ve skutečnosti padělkem, kterým chtěl vydírat bývalý policista Gáborík známého advokáta. Ale to je pouze tajná poslanecká teze, pravdu asi jen tak nezjistíme.

Co každopádně zůstává, je však hlavně obava, že jsme velmi blízko zhroucení docela klíčových policejních jednotek, které by měly vyšetřovat to, čeho se občané nejvíc bojí. Tedy korupce spojené s politikou a státní správou, zneužívání veřejných peněz včetně dotací. A vlastně je ve hře i strašák „uprchlíci“, protože extremismus s přijímáním uprchlíků spojený (stejně jako obavy z dovozu terorismu) má v popisu práce nová Národní centrála proti organizovanému zločinu NCOZ, o jejíž současné profesionální existenci všichni oprávněně pochybujeme.