„Sarajevský atentát“ udělal z ODS stranu kmotrů

Proč se v české politice prosadil bývalý normalizační komunista, spolupracovník StB a muž s nejasně nabytým miliardovým majetkem Andrej Babiš? Svět je plný záhad a tohle je jedna z nich. Po odpovědi se přitom musí pátrat nejen v přítomnosti, tedy mezi jeho voliči, ale také v minulosti, v níž se rodil politický systém demokratického Česka. A touto minulostí je i jedna z nejdůležitějších politických událostí posledních třiceti let — tzv. sarajevský atentát uvnitř ODS, který zásadně ovlivnil fungování politických stran a jejich pověst mezi voliči. Od „atentátu“ nyní uplynulo kulatých dvacet pět let.

Nic se neděje

Jen stručně, co se tehdy stalo. V parlamentních volbách 1996 sice vyhrála pravice, tedy ODS, ODA a KDU-ČSL, ale nedokázala sestavit většinovou vládu. Vznikl tedy menšinový kabinet pod vedením Václava Klause, který dusila nejen politická slabost, ale i vážné ekonomické potíže, jež musela vláda na jaře 1997 řešit rozsáhlými úsporami. Hlavně se však objevily důkazy, že ODS uvádí ve svých finančních zprávách neexistující sponzory. Za vymyšlenými jmény Radžív Sinha z Mauricia a Maďar Lájos Bács pak novináři objevili peníze od lidí účastnících se české privatizace.

Skandál, který měl potenciál zpochybnit celou ekonomickou transformaci i fungování politických stran, Klaus bagatelizoval, odmítl případ falšovaných sponzorských darů v účtech strany vyšetřit a přijmout za něj jako předseda ODS odpovědnost. Objevilo se navíc svědectví, že se na poradě vedení ODS mluvilo o existenci tajného konta ve Švýcarsku. Později se přidaly i zprávy, že na něm má být uloženo až dvě stě milionů korun pocházejících zřejmě z úplatků při privatizaci.

Situace byla zkrátka velmi vážná, ale ODS se navenek tvářila, že se nic neděje. Začalo se tedy dít kolem ní. V září 1997 se rozhodl v reakci na Klausovu nečinnost odejít z funkcí druhý muž ODS a ministr zahraničí Josef Zieleniec a krátce na to se lidovci rozhodli opustit vládu. Česko se řítilo do politické krize. V pátek 28. listopadu otiskla MF Dnes zprávu o existenci zmíněného tajného konta a týž den vystoupili dva známí Klausovi spolustraníci — exministr vnitra Jan Ruml a ministr financí a místopředseda ODS Ivan Pilip — před kamerami a vyzvali Klause k rezignaci. Později se přidali i další významní občanští demokraté.

Tvé svědomí je čisté, tatínku

Klaus byl v té době na jednání v bosenském Sarajevu, ale další den přiletěl do Prahy, nazval celou věc sarajevským atentátem a na večerním jednání vedení strany odmítl odstoupit s tím, že o falešných sponzorech nic neví. Navíc odmítl, že by měl nést jako předseda za neprůhledné financování politickou odpovědnost. „Snaží se změnit kolektivní odpovědnost ODS na individuální odpovědnost jednoho člověka,“ prohlásil Klaus na adresu Pilipa a Rumla s tím, že se chtějí dostat na jeho místo.

Spor se rozšířil i na ulici, když před sídlo ODS přišel podpořit Klause dav jeho příznivců vedený manželkou Livií, který pak Pilipa s Rumlem vypískal a předsedu odměnil skandováním „Ať žije Klaus“. Po půlnoci jim jejich favorit oznámil, že podává demisi na funkci předsedy vlády, ale odmítá odstoupit z čela ODS. „Nebojte se, nic nekončí, jedeme dál,“ oznámil tehdy legendární větou ve Sněmovní ulici Klaus. Další den, 30. listopadu1997, pak svolal tehdejší primátor Prahy a Klausův vnitrostranický stoupenec Jan Koukal mítink na Václavské náměstí, kde Klaus dostal ještě větší dávku veřejné podpory. „Nemohli strávit, že seš schopnější než oni. Tvé svědomí je na rozdíl od jejich čisté,“ četla Livia Klausová dopis svého syna „tatínkovi“.

Vystoupením Rumla a Pilipa dostala tehdejší ODS šanci uznat chybu a vyklouznout z celého skandálu s relativně solidní pověstí. Stal se ale opak. Rozhodnutí Klause a spol. chyby kolem financování bránit poznamenalo nakonec celou politickou scénu v Česku na řadu let dopředu. Výsledkem událostí z podzimu 1997 byl rozpad vlády i ODS. V té zůstalo jakési tvrdé jádro soustředěné na obhajobu Klause. Vedle toho vznikla liberální Unie svobody, kam přešla většina těch, kteří s bagatelizací skandálu nesouhlasili.

V dalších volbách v roce 1998 skončila ODS druhá a uzavřela s vítěznou ČSSD opoziční smlouvu o rozdělení moci v Česku. Značně benevolentní vztah k dodržování pravidel otevřenosti a férovosti ve fungování politických stran později v ODS vyvrcholil ve skandálu s kmotry, po němž se občanští demokraté propadli až na hranu politického přežití a na scénu přišel Babiš. Rozdělení pravice trvalo až do roku 2020, kdy se spojila do koalice Spolu.