Robert Fremr byl po sporech o jeho minulost jmenován ústavním soudcem oprávněně

Senát schválil tři nové ústavní soudce, Veroniku Křesťanovou, Kateřinu Ronovskou a Roberta Fremra. Obě ženy získaly pohodlnou většinu u přítomných senátorů. O Robertu Fremrovi se v posledních dnech debatovalo na veřejnosti a jeho kandidaturu probírali dlouze i senátoři. Soudce Fremr totiž v roce 1988 odsoudil v jasně zpolitizovaném procesu tři mladíky k vysokým trestům a později se ukázalo, že vyšetřování bylo nezpochybnitelně manipulováno StB a minimálně jeden z odsouzených, Alexandr Eret, byl potrestán k šesti a půl letům vězení po tvrdě vynuceném přiznání k činům, které nespáchal.

Veřejná i senátní diskuse o Robertu Fremrovi byla vedena velmi emotivně, ale ta hlavní otázka při ní padala jen nepřímo. Byl si soudce Fremr v roce 1988 vědom, nebo měl si být vědom, že vyšetřování případu se odehrálo v režii StB, která hledala důkazy, hodící se do jejího příběhu o zlých záškodnících, nebo o tom nevěděl a vědět vůbec nemohl, a stal se tak také – byť podstatně v menším rozměru - obětí tehdejší operace Státní bezpečnosti?

Stručně si případ z roku 1988 připomeňme. V květnu 1987 povalili sedmnáctiletý Petr Havelka a jeho o rok starší kamarád Antonín Mundok na pohřebišti sovětských rudoarmějců na Olšanských hřbitovech zhruba třicítku náhrobků. Brzy byli dopadeni kriminalisty. Z pohledu komunistické moci šlo ale o nepřípustné zhanobení památky obětí ze Sovětského svazu, velkého vzoru českosloveského národa. A proč by měl lid milující Sovětský svaz ničit náhrobky jeho hrdinů z druhé světové války? Tohle komunistické přemítání ve spisu nenajdeme, ale je to nejpravděpodobnější vysvětlení dalšího dění.