Prezident Zeman není vidět a zemi to prospívá

Prezidenta Miloše Zemana není prakticky vidět. Na veřejnosti se skoro neukáže, občas pronese televizní projev nebo dá krátký rozhovor - a tím přehled o státnické činnosti tuzemského prezidenta končí. Z informací na oficiálních hradních stránkách se dá udělat jakási statistika, jaký pracovní výkon předvedl od Nového roku. Nic moc, jen formality. Je pravda, že třetinu tohoto roku strávila země v karanténě, a je pravda, že Miloš Zeman je viditelně zdravotně oslabený. Od hlavy státu se přesto čeká víc.

Pokud jde o veřejné akce, zúčastnil se Zeman deseti. Od požehnání kapličce přes dvě mše až po pietní akt v Lidicích nebo oslavu výročí nezávislosti USA. Ani jednou se letos neúčastnil setkání s občany, setkal se s jediným zahraničním politikem – novým slovenským premiérem Igorem Matovičem. Doma, na Hradě. Ani jednou nevyjel na návštěvu za hranice. To poslední se dá omluvit pandemií. Ale na margo zahraničních prezidentských kontaktů jde jen pět formálních telefonních rozhovorů s jeho protějšky. Třeba s čínským nebo izraelským.

Pokud jde o projevy a rozhovory, osobně nevystoupil prezident na otevřené akci v podstatě ani jednou; dal čtyři rozhovory, měl tři televizní projevy. Ani v jednom jsme ho však neslyšeli nic podstatného o těžké situaci, ve které se Česko, Evropa nebo svět ocitly v pandemické době. Byly to vždy spíše proti něčemu než pro něco. Neopomněl napadnout novináře, akci Black lives matter nebo tuzemské tajné služby. Zato se na počátku roku účastnil sjezdu bezvýznamné strany SPOZ.

Udělil tři milosti, na Hradě nebo v Lánech přijal oficiálně čtyřicítku představitelů české společnosti, nejčastěji Andreje Babiše – čtyřikrát. Podepsal šedesát zákonů, jmenoval pár soudců, rektora, odvolal a jmenoval ministra dopravy, uspořádal čtyři pracovní porady, poslal dvacítku gratulačních nebo kondolenčních dopisů. Víc toho o prezidentově pracovní činnosti oficiální stránky Hradu neprozrazují.

I když opět zohledníme karanténu a zdravotní stav, je to docela žalostný výkon. Prezident dělá v podstatě jen to, co opravdu podle ústavy musí. Kdyby nepodepisoval zákony a nejmenoval do funkce lidi, které mu zákon jmenovat ukládá, stěží bychom našli veřejnou stopu, čím této zemi prospívá. Jeho setkání s politiky Andrejem Babišem nebo Janem Hamáčkem jsou sice také „prací pro zemi“, ale dostáváme o nich jen kusé a formální informace. A už vůbec nevíme, o čem si telefonoval s čínským prezidentem.

Na druhou stranu, pouhý formální prezidentský výkon funkce v případě Miloše Zemana téhle zemi prospívá. I snažení o přátelství se zeměmi, jako je Čína a Rusko, se stalo stejně formální jako vše ostatní, co dělá. Potřeba prosadit investice z obou zemí do Česka ztratila dynamiku. I škodolibost prezidenta Zemana ztrácí na síle, stejně jako jeho schopnost prosazovat výhody pro spřátelené podnikatele. S výjimkou injekce pro firmu Smartwings. Jeho touha prosadit ruskou jadernou nadvládu v Česku dostavbou bloků v Dukovanech sice zůstala, ale ta narazí na pravidla Evropské unie, které Česko musí zohlednit ve svých zákonech – třeba o ochraně před rizikovými zahraničními investicemi.

Bylo by dobře, kdybychom při podobném bilancování mohli předvést smršť zajímavých slov, akcí, setkání, nápadů nebo vizí prezidenta. Nemuseli bychom s nimi souhlasit, ale mohly by nás inspirovat k debatě. Takového prezidenta nemáme. Na Hradě (a zřejmě častěji v Lánech) sedí unavený muž, který zvládá jen formality - a ještě smutnější je, že v případě současného prezidenta je to pro tuhle zemi ta přijatelnější alternativa.