Pokud nebude vláda Petra Fialy potit krev, neuspěje

Klimatická změna, stoupající zadlužení země, další vlna pandemie, státní správa v žalostném stavu, ceny energií letící vzhůru, zaostávající digitalizace a podcenění kybernetiky ve věku komunikace informací, sucho, ohrožené zdravotnictví, kooperace s nemocným a nepředvídatelným prezidentem. To jsou ty pořád lehčí věci, které by měla řešit nastupující vláda Petra Fialy. Tou těžší úlohou je pokusit se zastavit rozpad hodnot, na nichž stojí demokracie. Poradit si s fake news, hybridními hrozbamí, ideologickými manipulacemi, lžemi; prostě vším balastem, ze kterého udělal vládnoucí tandem Zeman – Babiš v posledních čtyřech letech skoro normu fungování společnosti.

Podle šéfa ODS Petra Fialy dospěli 3. listopadu vyjednavači pěti stran či spíše dvou koalic k dohodě s jakým programem budou všem výzvám a rizikům čelit. Kam chtějí jít a kdo by měl ve funkcích ministrů posloužit prací, vizemi, a nasazením k nápravě všech vyjmenovaných (i v textu zapomenutých) komplikací. Zatím je to tajné.  Trochu paradoxně se zdá, že by si nová vláda mohla úspěšněji poradit s tím těžším úkolem.

Vládní strany byly totiž občany či jejich reprezentanty mimo státní správu víceméně dotlačeny ke spolupráci a domluvě už před volbami, aby měly vůbec šanci porazit nejen hnutí ANO Andreje Babiše, ale také nemalou část stran reprezentujících méně či více extremistické názory. Politici budoucí vládní koalice se opravdu už několik měsíců snaží prezentovat vzájemnou shodu, a tím vzbudili důvěru části občanů a volby vyhráli.

Schopnost domluvy a jednoty, schopnost vyhýbat se zbytečným a malicherným mocenským konfliktům, schopnost sebereflexe (to vše v různé míře koaliční strany předvedly) vzbuzuje důvěru, která je hlavní zbraní v souboji se lží, manipulací, dezinformacemi. Důvěru, která může přesvědčit, že vládnoucí strany nechtějí samy manipulovat, lhát a vládnout, ale připravují se na službu občanům. Nebo se o to aspoň pokusí. A to budou muset, protože výše zmíněné problémy nepůjde nijak obejít, nepůjde nějak vychytrale vysvětlit, že tu nejsou, protože jsou tak velké a zásadní, že ministři nebudou moci dělat to, co bývalo v Česku oblíbenou disciplínou – vyvolávat zdání, že něco dělám, když nedělám nic.

Už zhruba víme, jaké ministry bude mít Petr Fiala k ruce. Respekt zveřejnil informace o zákulisních návrzích na jednotlivé posty už v pondělí – a úterní vyjednávání koalic předpoklad Respektu víceméně potvrdilo. Změny jsou možné, ale obsazení klíčových postů je celkem jasné. Nějaké pilování a upřesňování odhadů je nyní zbytečné, stačí trocha trpělivosti.

Je tu samozřejmě ještě prezident Miloš Zeman. Zatím práce neschopný, ale podle zákulisních zdrojů je vysoce pravděpodobné, že do pověření někoho premiérem ještě promluví. Petr Fiala říká, že má slib od kancléře Vratislava Mynáře, že jej prezident přijme, jakmile bude přemístěn z jednotky ARO na „normální“ nemocniční pokoj. Jakou časovou osu si pod tím představit, netušíme; nevíme ani to, jestli prezident třeba Fialovi při audienci nesdělí, že jej složením vlády nepověří, že má nějakého svého člověka. V případě nevyzpytatelného a nemocného Zemana se dá čekat cokoli.

Snad to dopadne dobře, snad budeme mít brzy novou vládu složenou na základě voleb a poměru sil ve sněmovně a snad se už brzy přesvědčíme, jak budou umět a chtít ministři a ministryně “potit krev“. A kéž by to bylo ku prospěchu obce, jak si přál český filosof Jan Patočka. Třeba na něho a jeho život by si mohli budoucí ministři občas vzpomenout.