Lockdown? Ani zdaleka

Česko překročilo další smutný milník: na covid tu podle statistik již zemřelo 20 tisíc nemocných - a ve skutečnosti mnohem víc, jak naznačuje neklesající křivka nadúmrtí. Za první dva letošní měsíce tedy koronavirus usmrtil zhruba tolik lidí jako za celý předchozí rok. Co do počtu nových případů už zase vedeme světový žebříček, před námi je jen San Marino, kde kvůli nízkému počtu obyvatel nedává statistika velký smysl.

Ani v této kritické situaci přitom vláda nejedná dostatečně tvrdě. Lockdown, který začne platit od pondělí, je sice přísný, ale je v něm obrovská díra – hospodářství. Zaměstnání je přitom po rodině druhým nejčastějším zdrojem nákazy. Je čas zavřít veškerá pracoviště, kde se shlukují lidé, s výjimkou kritické infrastruktury. A uzavřena by měla být minimálně do doby, než se v nich rozběhnou pravidelné plošné testy povinné pro všechny zaměstnance.

Přineslo by to několik věcí: mnohé firmy, v nichž je možné pracovat z domova, by konečně přešly na home office, protože by se jim to vyplatilo více než testování. Na Facebooku čteme výpovědi lidí, kteří v takových firmách pracují a píší o tom, že jejich šéfové práci z domova zbytečně zakazují, a navíc podporují okázalé ignorování respirátorů na pracovišti, protože nevěří, že by koronavirus byl vážný problém.

Za druhé by se na čas zastavil průmysl, byť to je nefér vůči firmám, které své zaměstnance testují. Ustaly by pak kontakty na pracovišti a zavřely by i všechny závodní kantýny; jakkoliv to rodičům školáků, týdny uvězněným i s dětmi v malých panelákových bytech, může připadat neuvěřitelné, závodní jídelny mají opravdu výjimku a návštěva některé z nich je osvěžujícím návratem do doby předcovidové.

Ustaly by také cesty do práce, debaty v kuchyňkách bez roušek a podobně. Mobilita na pracovišti je teď asi o 23 procent nižší než před příchodem viru, ale na jaře byla nižší o 40 procent a lze ji stlačit ještě hlouběji; připomeňme, že ekonomika na jaře žádnou stopku neměla, některé firmy se jen samy dobrovolně zavřely kvůli výpadkům dodávek či odbytu. Od začátku epidemie tak tíhu opatření nesou hlavně děti, rodiče, někteří podnikatelé, pracovníci ve službách a podobně.

S tím je potřeba něco udělat i kvůli nebezpečnému psychologickému náboji, který to vytváří. Až dosud bylo například možné vyjet s rodinou na sobotu do hor na běžky. Od pondělí to kvůli zákazu cestování mezi kraji už nepůjde, což dále zvýší stres. Obyvatelé malých obcí – pokud by opravdu chtěli do puntíku ctít literu nových nařízení – se mohou procházet leda tak pár set metrů od cedule k ceduli, do lesa za vesnicí už mnohdy nesmějí, protože patří katastru jiné obce. Ne že by opatření nebyla nutná, nicméně musí být také spravedlivá, jakkoliv by to přineslo další hospodářské škody. Frustrace lidí totiž roste do zneklidňující výše a nikdo pak nic nechce dodržovat.

Zavření továren je opravdu drsné opatření, přinese porušení uzavřených smluv, odběratelé se od nich mohou odvrátit (i když v praxi to nejspíš nebude tak horké, mnozí přece chápou vážnost situace).  Ale čeho dosáhneme, když podniky nezavřeme? Po nadcházejícím třítýdenním lockdownu klesne počet nákaz dejme tomu na osm či devět tisíc nových případů denně. Bude to jistý úspěch, ale co dál? Rozvolníme? Výborně. Určitě ne na dlouho. Jak upozornila výzva lékařů a vědců „40 dní pro zdraví lidí a ekonomiky“, je potřeba srazit počty nakažených mnohem níž, a dostat tak epidemii pod částečnou kontrolu. Očkování totiž nabíhá pomalu a spoléhat na to, že na jaře virus sám zeslábne, se příliš nemůžeme.

Ministři za ČSSD chtějí na pondělním jednání vlády uzavření podniků navrhnout a mají údajně podporu jednoho ministra za ANO. To ale nestačí. Jestli neseženou další hlasy, vsaďme si na to, že děti se tento školní rok už do lavic nevrátí.