Je načase si zase rozšířit obzory. Proč naslouchat varování slovenského premiéra

Slovenský premiér Eduard Heger ohlásil světu, že jeho země je na pokraji ekonomického zhroucení. Vysoké ceny za elektřinu, především pro velké firmy, by mohly zpomalit, zastavit a nakonec zničit slovenské hospodářství. Podle Hegera je potřeba změnit současné unijní plány na daň z mimořádných zisků - a k tomu žádá pět miliard eur z nevyužitých regionálních fondů. Tyhle peníze nejsou určené k záplatování účtů, šlo by tedy o extra balíček pomoci pro Slovensko. Na druhou stranu už jsou v rozpočtu vyhrazené a není potřeba je nikde složitě shánět.

Jsou to na premiérské poměry velmi ostrá a velmi varovná slova. Žádná hlava unijní vlády takhle jasně o takhle špatných vyhlídkách své země nemluvila. Může za tím zčásti být Hegerova vyjednávací taktika. V pátek musí přesvědčit unijní kolegy o svých záměrech - a to bude složité. Vyhlídka na krachující členskou zemi mu může pomoci.

Zároveň Heger nevyhrožuje. Ruské propagandistické kanály už teď možná pro své publikum natáčejí reportáže o zdevastovaném a hladovějícím Slovensku, ale slovenský premiér ujišťuje, že ruské sankce i volný průchod pro ukrajinské uprchlíky zůstane zachován. Pokud tento vždy klidný politik k unijním partnerům nasměroval varování, mělo spíš podobu smutného konstatování: pokud nám nevyjdete vstříc, může se stát, že slovenské elektrárny poruší své kontrakty a nedodají obchodníkům nasmlouvanou elektřinu, která zůstane na Slovensku pro slovenské potřeby. Bude to možná znamenat (krátkodobý) konec evropské trhu s energiemi. Možná se nám to dlouhodobě nevyplatí, ale bude to pro nás v daný moment jediné řešení, říká Heger.

Slovenský případ ukazuje, že jednoduchá a dobrá řešení neexistují. Ještě nedávno byla slovenská cesta oslavovaná českou opozicí jako správný postup, kterého se má chopit i „protičeská“ Fialova vláda. Spásná slovenská cesta ale nikdy neexistovala - a teď se ukazuje, že Slovensko tvrdě doplácí na rok starou chybu.

Jejich elektrárny před rokem prodaly smlouvy na přebytečnou elektřinu obchodníkům, jednu megawatthodinu za sto eur. Svět a energetický trh se radikálně změnily a dnes ji slovenské firmy mají kupovat za pět set eur. Kvůli tomu Slovensku nepomůže unijní zastropování (je podstatně výš, než za kolik slovenské elektrárny elektřinu prodaly) ani mimořádná daň (v současné podobě se netýká obchodníků, kteří již mají smlouvy v ruce).

Bylo to ze slovenské strany chyba? Asi byla. Mohl někdo tehdy vědět, jak fatální? Podle analytiků těžko. Ale hlavně na tom příliš nezáleží. Každý členský stát nyní doplácí na předchozí kroky, a často podstatnější: například Česko nebo Německo na levném a politicky riskantním ruském plynu postavily do značné míry své ekonomiky. A také na realitu, která se teď ukazuje být zásadní slabinou - na Slovensku je to víc než jinde přítomný velmi těžký průmysl.

Na pátečním summitu, ke kterému Heger svá slova směřoval, se budou v principu probírat dvě důležité věci: zda a jak zdanit nepřehledný a například oproti bankám neregulovaný trh obchodníků s energiemi. A zda a jak dotovat unijní firmy. Unie a její členské státy už zjistily, že fantazii mají a obzory se jim rozšiřují nebývalou rychlostí. Ještě před půl rokem by mnozí politici dnešní české vládní koalice označili strop na platby domácností a mimořádné daně za „socialismus“ nebo rovnou „komunismus“.  A hle - strop je schválená realita a mimořádné daně nejspíš budou.

Strop cen pro firmy (jinými slovy jejich dotování) je v současné době v Unii zakázaný z dobrých důvodů. Eduard Heger říká, že je načase si obzory zase o něco rozšířit. Jsou to koneckonců naše vlastní pravidla, která nám mají sloužit, nikoli fyzikální zákony. Pokud mu  Evropa nebude aspoň naslouchat, můžou se dít věci, které si dokážeme i dnes jen obtížně představit.