Česko mezi “hyenismem” a starostí o chod státu

“Pan prezident vypadá, že bude zdráv, i to konsilium bylo optimistické. Nebude jezdit na zahraniční cesty, nebude jezdit po republice, což on miloval, ale všechny tyhle ty státní věci, které mu ústava přikazuje, určitě udělá,” prohlásil v pátek na vlnách stanice ČRo Plus poslanec za hnutí ANO Jan Volný. Bylo to jen několik hodin poté, kdy člen lékařského konsilia a rektor UK Tomáš Zima ohodnotil onemocnění Miloše Zemana jako “velmi závažné, léčebně obtížně ovlivnitelné” a do blízké budoucnosti těžko odhadnutelné.

Na Volného ale pravděpodobně zapůsobil Zemanův rozhovor na Frekvenci 1, kde prezident oznámil, že se cítí normálně a chystá se do Lán přijmout demisi vlády. Zima však také řekl, že hospitalizace bude trvat, a další člen konsilia Pavel Pavko v jiném rozhovoru upřesnil, že by měla trvat ještě několik týdnů.

Ať to zvládne

V Česku podle všeho ustoupila do pozadí starost o výkon nejvyšší ústavní funkce a zájem se soustřeďuje na zdárné dokončení mandátu Miloše Zemana.

Těžce nemocný prezident už v této chvíli – zdá se – nebojuje o holý život. Ve čtvrtek byl přesunutý z JIP na pokoj s méně intenzivní péčí, dal první rozhovory a v mírně zmatené promluvě, kde se například pochválil, že na JIPce Ústřední vojenské nemocnice vydržel nekouřit, oznámil zmíněnou osobní účast na jednání o nové vládě.

Co to přinese, můžeme zatím jen spekulovat. Zeman sdělil, že už je “úplně normální” a začíná pracovat. Z popisu konsilia by však člověk řekl, že Zeman spíš nebude schopen spolehlivě zastat povinnosti své funkce. Problém je, že on sám i jeho spojenci si myslí opak.

Pro ustavení nové vlády Petra Fialy to může znamenat větší komplikace, než kdyby by nevyzpytatelný Zeman uznán za zcela způsobilého. Ústava nenabízí žádný klíč, jak rozšifrovat strohé zprávy lékařských konsilií, a situace je mírně řečeno nejasná. Opravdu není těžké dospět k názoru, že Zeman kvůli vážné nemoci a nestabilnímu zdravotnímu stavu úřadovat nemůže.

Naproti tomu jeho voliči a političtí spojenci budou vidět nečekaně čilého “Miloše” - vtipkujícího v rozhovorech, roztomile nadávajícího na novináře a přijímajícího návštěvy - jako perfektně způsobilého. Rozhodnout musí parlament, který buď nechá Zemana aspoň trochu rozhodovat z nemocnice, momentálně nepřístupné kvůli covidu, nebo mu na základě přísnější četby hodnocení lékařů pravomoci odebere.

Je jasné, že půjde o velmi delikátní politické rozhodnutí. Zeman už není tím nemohoucím pacientem na přístrojích jako v půlce října, kdy poprvé vystoupil předseda Senátu Miloš Vystrčil. Teď se bude bránit a uplatnění ústavního článku 66 se může zvrhnout v nepěknou přetahovanou.

Na druhou stranu pokud bude parlament zprávu konsilia ignorovat, zůstane republika v zajetí prezidentskými pravomocemi vybaveného, ovšem těžce nemocného starce, jehož mysl zjevně ztratila ohledně vlastního zdraví kontakt s realitou. To mimo jiné bude znamenat, že jeho schopnost nenechat se manipulovat svým problematickým kancléřem se nebezpečně snižuje.

V takovém případě ani slib jmenovat Fialu premiérem mnoho neznamená. Prezident nebo třeba kancléř jeho jménem může udělat to, co už kdysi udělal sociální demokracii, tedy odmítnout některé ministry, například pirátského kandidáta na šéfa diplomacie. A každý politický praktik ví, že podobné obstrukce mají potenciál věci zdržet a mnohočetnou koalici rozklížit.

Fiala bude muset postupovat sebejistě a rázně, ale pokud se Zeman rozhodne dělat vznikající vládě problémy, nikdo s ním nehne. Navíc bude hrát hru na morální nadřazenost a všude vykládat, že nesouhlas s jeho kroky je způsobený frustrací „politických nul“ z toho, že nezemřel - jak už ostatně začal pouštět do éteru minulý pátek.

Ovšem přát si odstavení těžce nemocného prezidenta (jak oznámil Pavko, má cirhózu jater) není žádný hyenismus, jak se teď někdy říká. Jde o zcela legitimní zájem o provoz státu. A pacient Miloš Zeman ať to co nejlépe zvládne.