Evropa podle Viviane Redingové

Eurokomisařka pro spravedlnost, základní práva a občanství Viviane Redingová ve středu překvapila evropskou veřejnost návrhem směrnice na vyšší zastoupení žen ve velkých firmách. Jejím cílem je dosáhnout 40% podílu doposud méně zastoupeného pohlaví do roku 2018 ve státem vlastněných podnicích a do roku 2020 v soukromých firmách. Předložený návrh má množství odpůrců a proto není jisté, že se ho Redingové podaří prosadit v Evropském parlamentu a v parlamentech jednotlivých členských států, nicméně se jí rozhodně podařilo rozpoutat celoevropskou diskuzi o postavení žen ve vedení firem a ve společnosti obecně.

Lucemburčanka Redingová se zabývá otázkou rovnoprávnosti pohlaví již od dob studií humanitních věd na pařížské Sorbonně. „Naučila jsem se tehdy šetřit sílou hlasu, emotivními slovy a přehršlí přívlastků. Ale také jsem se naučila, že když jsou jasná slova namístě, musím je použít, abych nezamlžovala podstatu problému a přitáhla k němu pozornost,“ uvedla o období svých studiích v jednom z dřívějších rozhovorů pro list Luxemburger Wort, kde kdysi pracovala. Souběžně s prací v médiích si Redingová krok za krokem budovala svoji politickou kariéru. Dostala se postupně z komunální úrovně až do Lucemburského a Evropského parlamentu.

Tvrdohlavá komisařka

Zlomovým obdobím pro její kariéru byl rok 1999, kdy se stala komisařkou Evropské unie zodpovědnou za resort vzdělání, kultury, mládeže, médií a sportu. Za její největší úspěch v tomto funkčním období bývá považováno prosazení programu pro meziuniverzitní výměnu studentů Erasmus Mundus, jehož cílem je mimo jiné posilovat evropskou identitu vysokoškolských studentů. V roce 2004 se stala členkou první Barrosovy komise, kde zastávala post komisařky pro informační společnost a média. 

Právě v této funkci prokázala Viviane Redingová své nesporné politické kvality a vůli jít i do ostrých střetů. V roce 2005 francouzští a nizozemští voliči odmítli návrh evropské ústavy a unie začala být vnímána jako pomalu, ale jistě odumírající politický organismus, který nemá svým občanům již co nabídnout. Avšak právě Redingová, která je bezmeznou zastánkyní prohlubování integrace, se rozhodla ukázat evropským voličům, v čem spočívá podstata unijní politiky a jak může existence unie pomáhat Evropanům v jejich každodenním životě. Začala upozorňovat na enormní rozdíly mezi cenami roamingu v různých státech unie. „Po léta zůstávala cena roamingu nespravedlivě vysoká. Proto musíme odstranit jednou provždy tuto poslední bariéru, která brzdí vnitřní evropský trh,“ prohlásila v Evropském parlamentu v roce 2007. Postavila se proti ní sice silná koalice mobilních operátorů a některých národních vlád, avšak Redingová si tvrdohlavě trvala na svém a legislativu výrazně snižující roaming v rámci celé unie prosadila v létě stejného roku.

Od roku 2010 zastává Viviane Redingová post komisařky pro justici, základní práva a občanství. Záhy po převzetí tohoto portfolia se dostala do střetu s tehdejším francouzským prezidentem Nicolasem Sarkozym a jeho vládou, když označila deportace Romů z Francie za něco, co považovala „v Evropě po druhé světové válce za nemožné“.  Výsledkem této aféry je povinnost členských států vytvořit národní strategie pro integraci Romů do většinové společnosti a vydávat o průběhu těchto kroků každoroční zprávy.

Redingová znovu zachraňuje

Když byla Evropská unie v krizi kvůli obtížnému schvalování ústavní smlouvy, Redingová se pokusila evropskému projektu pomoci a obnovit důvěru občanů v unii bojem za snížení cen roamingu. V současnosti se unie nachází v krizi ještě větší a tomu také odpovídá přístup Viviane Redingové. Podle jejího mínění je potřeba zvýšit konkurenceschopnost unie, k čemuž by měly napomoci výše zmíněné kvóty na zastoupení žen ve vedení evropských podniků. „Narůstající počet studií ukazuje spojení mezi větším zastoupením žen ve vedení firem a jejich ekonomickým výkonem. Například Ernst & Young zkoumal 290 největších veřejně registrovaných firem a dospěl k závěru, že příjmy společností, v jejichž vedení je alespoň jedna žena, jsou výrazně vyšší než ve firmách, kde ve vedení žádné ženy nejsou,“ prohlásila nedávno Redingová pro think-tank European Ideas.

Agenda komisařky Redingové ovšem nekončí u řešení rovnoprávnosti žen. Současná evropská krize je podle ní vážnější než ta z roku 2005 a proto jako její řešení navrhuje dovršení „nedokonalého“ maastrichtského procesu, tedy doplnění monetární unie o unii fiskální a bankovní a s výhledem k roku 2020 vytvoření politické unie. Redingová je známá svým přátelským vztahem k německé kancléřce Angele Merkelové a obdivem k Německu a proto není příliš překvapivé, že své představy o budoucnosti unie čerpá právě ze Spolkové republiky. „Budoucí politická unie by nebyla příliš odlišná od toho, co je nyní v Německu, kde je federální vláda a federální státy, které mají svůj hlas v rozhodovacím procesu. Tak bych si představovala Evropskou unii v budoucnu: jako Evropskou federaci, Evropskou alianci,“ sdělila Redingová v listopadu reportérům Deutsche Welle.

Redingová je jedním z nejhlasitějších a nejpřesvědčenějších propagátorů politické unie. V oficiálních dokumentech se nebojí používat obraty jako: „Nadešel čas, aby evropští představitelé ukázali světu, že euro a Evropská unie jsou stejně jako diamanty věčné.  Nadešel čas, abychom vybudovali Evropskou federaci“. V oficiálních prohlášeních taktéž přirovnává současný proces reformy EU k procesu sepsání ústavy Spojených států v roce 1789. Dnešní představitelé unie by podle Redingové mohli být příštími generacemi hodnoceni jako evropské verze Jamese Madisona a Thomase Jeffersona. Jestli se Viviane Redingové podaří svým tvrdohlavým přístupem prosadit jak větší podíl žen ve vedení evropských firem, tak vytvoření Evropské federace ukáže jenom čas. Oba projekty mají shodný cílový mezník – rok 2020.

V pondělním Respektu najdete reportáž z Norska, které kvóty před lety zavedlo.