ČSSD, moderní levice 21. století: komunisti huj, disidenti fuj

„JSEM TU PRO LIDI, a to bez rozdílu věku, vzdělání či pohlaví. Moje minulost není vázaná na politické strany, finanční skupiny či disidenty.“

„Pokud jde o druhé kolo voleb do Senátu ve volebním obvodu Praha 8, mohu říci, že na společných veřejných diskusích kandidátů s občany před prvním kolem senátních voleb nebyla stanoviska Jiřího Dolejše vzdálená mým.“

První prohlášení distancující se od rozvracečských disidentů publikovala na svém webu kandidátka do senátu v Brně, odborářka Stanislava Slavíková (ČSSD), když se měla potřebu vymezit proti bývalé ústavní soudkyni, Elišce Wagnerové (nezávislá za SZ). Tu si dovolilo několik disidentských živlů otevřeně podpořit. Po podivu nad otevřeností paní Slavíkové na sociálních sítích (Tabery,Rychlík,Patočka), byla inkriminovaná věta z webu stažena. Naštěstí ji ale Žít Brno stačilo přetisknout na svých stránkách, takže tento skvost bude zachován i pro příští generace.

To druhé prohlášení patří neúspěšnému kandidátovi do senátu, sociologovi Martinu Potůčkovi (nezávislý za ČSSD, SZ a KDU-ČSL), když pocítil nutkavost podpořit experta na přijímání úplatku od hazardu, komunistu Jiřího Dolejší, proti vozíčkářce Filipiové (ODS). SZ se facebookovými ústy svého předsedy Lišky od tohoto vyjádření obratem distancovala: „Jiřího Dolejše bychom nemohli podpořit mj. už přinejmenším proto, že představuje zkorumpovanou politiku, která se projevila při testu korupce MF DNES, když akceptoval návrh lobbisty „milion za zákon“.“ Stejně jako pražská KDU - ČSL: „Všeobecně známé chování soudruha Dolejše v roce 2010 (legislativa týkající se loterií, hazardních přístrojů a s tím související financování politických stran) je pro nás neakceptovatelné“.

Upřímnost Slavíkové by možná zůstala dále nepovšimnuta, pokud by pod kotel nepřilil jihomoravský lidovecký lídr, senátor a vůbec nejkřížkovanější politik, Stanislav Juránek, který v děsu z toho, že Michal Hašek uzavře koalici nikoliv s ním, ale s programově bližšími komunisty, vyjádřil Slavíkové podporu. Protože jak říká:

„Setkal jsem se s ní při mnoha jednáních a považuji ji za konstruktivní osobnost, která bude schopna v Senátu prosazovat zájmy Jihomoravského kraje a Brna (…) Je to skutečně osobní vztah k člověku, který umí dělat kompromisy“.

V reakci na to většina senátního klubu KDU – ČSL a několik dalších senátorů naopak vyzvali k volbě Wagnerové: „Dnes, kdy naši společnost rozežírá korupce, posilující politické krajnosti, je naléhavě třeba, aby v Senátu byli lidé jako ona: špičkoví právníci s osvědčeným citem pro spravedlnost. Vždyť levice bude v Senátu silná až dost. Kdo ale pohlídá zákony?“

Sama Slavíková ještě přitlačila na pilu a v předvolebním senátním duelu na ČT24 dokázala svoje disidentské prohlášení ještě více fruktifikovat: „Jedna poloha je, že jsem myslela spíš před rokem 89 a po roce 89, takže já jsem vstoupila do ČSSD opravdu v roce 2002 (…) Ne všichni disidenti se dostali do těch pozic, které potom zastávali (…) Někdo využil, že byl disident, a dostal se, ale to není míněno konkrétně na mojí kolegyni (…) Někteří lidé se hlásili k disidentství proto, aby získali určité profity a zas tak moc v tom disidentu nepracovali. (…) Někteří využívají různé politické strany. Musíme se podívat na politické turisty (…) Politická turistika, to je velmi důležité vnímání.“ Její vystoupení v televizi je potřeba zhlédnout, neboť má ambici zapsat se do zlatého fondu české politické kinematografie hned vedle Jakeše, odklánějícího se Kocourka či ministryně kultury Hanákové při jejím monologu o procesech.

Lenin jako symbol

Prohlášení Potůčka, který nevyužil dobrou příležitost mlčet a podpořil prohazardního komunistu, ale tak úsměvné není. „Stanoviska“ Jiřího Dolejše, se kterými kandidát ČSSD nemá problém, jsou mimo jiné třeba: „Nemyslím, že je přímá souvislost mezi lidmi, kteří byli perzekvováni a končili v gulazích, a Leninem. Pro mě je Lenin symbolem pokusu o vybudování nového světa, a ten pokus bohužel zkolaboval.“ Pokud Potůček na Dolejšovu angažovanost pro hazard a bagatelizování Leninových zločinů zapomněl a svou podporu mu udělil na základě jakési shody v předvolebních „stanoviscích“, bylo by očekávatelné, že ČSSD, která Potůčka vede v kolonce "Naši lidé", mu to, jakož i voličům, připomene.

A jak se k těmto svým kandidátům postavila ČSSD? Co se týče Slavíkové, tak nijak. Co se však týče Potůčkovy podpory Dolejšovi, tak nejenže se ČSSD od jeho slov nedistancovala, ale rovnou ho oficiálně podpořila: „Podle vyjádření předsednictva pražské sociální demokracie jsou letošní senátní volby také referendem o asociální vládní politice. Z tohoto důvodu se pražská ČSSD rozhodla veřejně podpořit v senátním obvodě na Praze 8 protivládního kandidáta.“

Domnívá-li se ČSSD, že plivání na disidenty a podpora zkorumpovaných komunistů je tou nejlepší cestou, jak čelit „asociální vládní politice“ a udělat z naší země spravedlivý stát, o kterém mluví z plakátů jejich kandidát na prezidenta, tak lze jen popřát hodně štěstí. Budeme ho všichni potřebovat.

Názor autora nevyjadřuje názor redakce.