Ztráta ospalého klenotu

České muzeum výtvarných umění se musí z Prahy přestěhovat do Kutné Hory. Ruku na srdce: koho se vlastně tato zpráva z minulého týdne opravdu citelně dotýká? Z referování médií, respektive citací obhájců stávající podoby muzea, se sice může zdát, že tím hlavní město přichází o významný klenot zdejší kulturní scény. Tak to ale ve skutečnosti není. Galerie sídlící v Husově ulici kousek od Karlova mostu byla ospalým prostorem, který o sobě dával za poslední léta vědět jen zřídkakdy. Výstavní program tu měl značně kolísavou úroveň, propagaci měl mizivou, čemuž odpovídala i nízká návštěvnost.

Otevírací materiál naší kulturní rubriky v tomto vydání ukazuje, že nejlepším lékem na krizi je prevence: snažit se dělat svou práci tak, aby v případě problémů bylo co nejvíc lidem líto, že už ji dál dělat nebudete, pokud vám nepomohou. České muzeum výtvarných umění se ovšem touto osvědčenou taktikou neřídilo a spoléhalo se na to, že jej její správce Středočeský kraj nechá ve věčném klidu. Nenechal. Ovšem ani on si za své rozhodnutí nezaslouží žádnou pochvalu.

Místo aby se totiž snažil muzeum rozhýbat a přeměnil ho v pružnou organizaci, která by nepřipomínala socialistický podnik fungující v dřímavém bezčasí, plánuje v něm zřídit vlastní propagační středisko doplněné o výstavy středočeských umělců. Už jen ono kastování výtvarníků podle regionů přitom svědčí o tom, že tady o umění opět rozhodují lidé, kteří o něm vůbec nic nevědí. Podle čeho chtějí vystavované umělce vybírat: podle rodných listů nebo adresy trvalého bydliště? V době, kdy se v umění úplně smyly rozdíly mezi tím, zda jste se narodili/žijete v Benešově nebo na Kamčatce? Jestli Rathův úřad svou vizi uskuteční, bude mít zájemce o kulturu ještě menší důvod chodit do Husovy ulice než doposud.

Pro České muzeum výtvarných umění by měla být stěhovací anabáze především výzvou. Prostory rekonstruované jezuitské koleje v Kutné Hoře jsou atraktivní, pro výstavy nabízejí mnohem větší možnosti, než mělo muzeum doposud. Ve městě toho z moderního, natož současného umění moc vidět nemůžete, s výjimkou občasných pokusů Galerie Felixe Jeneweina tu v tomto ohledu není na rozdíl od hlavního města žádná konkurence. Když se muzeum chopí příležitosti, může se o Kutné Hoře časem mluvit stejně jako třeba o Českém Krumlově, kde soukromé Egon Schiele Art Centrum dokázalo, že turisty na městě rozhodně neláká jen středověk.

Pak by byl konečně důvod muzeum pravidelně navštěvovat. Z Prahy je to koneckonců slabá hodinka cesty.