V těchto dnech sedí přibližně sto padesát tisíc mladých lidí doma a v hrůze z budoucnosti se připravuje na přijímací zkoušky na vysokou školu. Podle statistiky si každý ročně podává dvě a čtvrt přihlášky, ani si však nestačí oddechnout po maturitě a už ho čeká další zkouška nervů. Proč ale nespojíme debatu o nových státních maturitách s vysokoškolskou reformou?
Podle nové koncepce budoucnosti terciárního vzdělávání, kterou na jaře představila Karlova univerzita a reagovala tak na Bílou knihu ministerstva školství, by univerzity měly v mladých lidech probouzet schopnosti samostatně přemýšlejícího člověka. Při přijímacích zkouškách na některé školy ale dnes uchazeči ukazují spíš schopnost naučit se velké množství lexikálních dat nazpaměť nebo zkušenost s běžně známými testy logiky typu číselných řad. Navíc sestavení přijímacích písemek a jejich administrativa něco stojí a celý proces se navíc prodražuje tím, že každá fakulta má zkoušku vlastní. Například Karlově univerzitě už dnes podle jejího rektora chybí v rozpočtu dvě miliardy korun. Proč tedy nezačít na vysokých školách konečně rozumně šetřit a najít smysl i pro dlouhodobě diskutované státní maturitní zkoušky?!
Například v sousedním Německu o přijetí uchazeče na většinu vysokých škol rozhoduje právě maturitní průměr známek. Ten však není výsledkem jednoho nebo dvou zkouškových dnů, ale skládá se z dlouhodobých výkonů studenta za poslední dva roky střední školy. A pokud student navíc maturoval v Bavorsku, má vyhráno. Na jihu Německa studenti skládají státní (bavorskou) maturitu, která je v německém průměru právě díky jejímu centrálnímu charakteru brána za nejprestižnější. Bavorská dvojka na vysvědčení by tedy zjednodušeně mohla být brána za hamburskou jedničku. Německý systém myslí dokonce i na ty, kteří by rádi studovali, jejich známky ale odpovídají tomu, že se na gymnáziu spíše flákali než se pilně učili. Pokud si na studijní místo několik semestrů počkají a čekání vyplní pobytem v zahraničí, sociální dobrovolnou službou nebo jinou smysluplnou činností jako odbornou stáží, snižuje se jejich maturitní průměr za každý semestr čekání automaticky o půl bodu. Za rok nebo dva tedy mají dveře ke studiu otevřené.
A stejně tak by mohla fungovat i naše nová státní maturita. Pokud bude její kvalita všeobecně uznávaná nejen ministerstvem ale také vysokými školami, mohl by být maturitní průměr novou vstupenkou na akademickou půdu. Proto tedy zrušme přijímací zkoušky. Ušetříme tak vysokým školám peníze za přijímací administrativu a mladým lidem nervy u pohovorů. Po roce studia stejně ti, které to nebaví odejdou, a ti, co na studium nemají schopnosti, nepostoupí do dalšího ročníku.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
