Z Kafkova šuplíku

Co se disertací a komentářů týče, je Franz Kafka světová jednička. Jen o Shakespearovi toho bylo napsáno víc. Jako by se tomu někdo tam nahoře trochu vysmíval, čas od času pohodí kafkologickým ohařům pár návnad. Jako letos v létě.

Hned počátkem června byl ve filatelistické aukci náhodou objeven vzkaz, který Kafka poslal v roce 1919 potrubní poštou svojí snoubence Julii Wohryzkové na Vinohrady.

Za měsíc nato otřásla kafkologickým universem další senzace: v Izraeli, ve věku 101 let, zemřela bývalá milenka Maxe Broda,Esther Hoffe, která po Brodově smrti v roce 1968 zdědila veškeré jeho „kafkovské“ dokumenty. Dopisy a deníky, které Brod na poslední chvíli zachránil před nacisty střežila čtyřicet let ve vlhkém Tel Avivském bytě plném psů a koček a nedala do nich nikomu nahlédnout. Není divu, že jí frustrovaní kafkologové (kteří si na písemnosti už brousí zuby) nadávali do kulturních zločinců.

Uběhl další měsíc a kafkologové jsou opět v pohotovosti: Anglický spisovatel James Hawls ve své právě vydané knize Excavating Kafka totiž zveřejnil pornografické materiály, které si slavný spisovatel údajně předplácel a tajně schraňoval. Hawls udělal své knize skvělou reklamu když obvinil skalní kafkology, že z Kafky udělali světce a schválně tajili „temnou“ stránku jeho života. Odborníci – zvláště němečtí – reagují značně pobouřeně. Dokonce nadávají Hawlsovi do idiota, který o Kafkovi nic neví (Wagenbach) a obviňují jej z antisemitismu (Shrivastava).

Jeden by nevěřil, že pornografie – ať už ji ve svém šuplíku schovával kdokoli – může dnes ještě vyvolat takové furore. Toho, kdo si nezaujatýma očima přečetl Kafkovy texty, zprávy o jeho sbírce rozhodně nepřekvapí. Spíše se podiví, v jak zastydlých myšlenkových schématech přebývá Hawls i jeho odpůrci.