Celkem přesně Radek Malý pojmenoval svou báseň jako Odrhovačku a ironicky tu napodobil buranský styl národoveckých sýčků: „Vyhnal jsem svý Němce ze svých malých Sudet./ Pak jsem to chtěl zapít. Zavřeli mi krám./ Vyvěsil jsem vlajku. Teď už bude dobře./ Vyhnal jsem svý Němce. Hergot, to se mám!/ Kopance a klacky, nadávky a facky./ Nebylo to snadný, ale jsou ti tam./ Konečně jsem čistej. Vyhnal jsem svý nácky!/ Vyhnal jsem svý Němce. Zůstal jsem tu sám.“
Naprostá většina právnické obce se shodne na tom, že ostudné Benešovy dekrety dnes nemají žádnou platnost. Mezi Československem a Německem byla uzavřena smlouva o majetkovém vyrovnání, která ho zapovídá. A přesto se stále vytahují předpostrašené hrozby a sýčkování. Jak Miloš Doležal minulý týden poznamenal ve svém komentáři: „Plné kalhoty jsou nejlepším předpokladem fanatické jednoty.“
Je smutné a dnes už i šokující, že ani 20 let po Listopadu nejsme na toto téma schopni vést na nejvyšší politické úrovni otevřenou a inteligentní debatu a málokdo si uvědomuje, že prezident Klaus svým postojem nehájí české zájmy, ale zločiny a ostudnou část české historie. Zatímco obyčejní lidé z příhraničních měst a vesnic s německými sousedy čile komunikují i obchodují a jejich vztahy se narovnávají a prohlubují, prezident Klaus ze své dogmatické pevnosti brojí proti něčemu, čím si už před deseti a více lety přirozeně prošli a co mají v podstatě za sebou. Němečtí sousedé si tu kupují domy a chalupy, jezdí sem nakupovat, na opravy si tam člověk občas dokonce radši pozve německého instalatéra nebo naopak českého zedníka, radní z německých a českých pohraničních měst tu společně staví pomníky pohnuté historii (např. Cesta přátelství v Českém středohoří…). Jinak by ani obyčejný život v pohraničí nebyl možný.
O to smutnější je, když se na národoveckou notu naladí i některé média - když tak mluvčí sudetských Němců Bernd Posselt v rozhovoru pro Lidové noviny řekne, že žádné majetkové vyrovnání nechtějí, že teď už usilují hlavně o symbolickou omluvu české vlády, na první straně se k rozhovoru objeví poutací titulek: „O vracení majetku může žádat každý.“
Ještě tu ale přežívá zrnko zdravého rozumu. Například v aktivitách a publikacích autorů sdružení Antikomplex, kteří zkoumají, o jaké kulturní dědictví jsme vyhnáním sudetských Němců přišli (výborná je jejich kniha rozhovorů Sudetské osudy). V nakladatelství Host teď vyšla kniha mladé autorky Kateřiny TučkovéVyhnání Gerty Schnirch o odsunu Němců z Brna, atd.
Když se člověk prožene pamětí a zkouší si vzpomenout, jaké důvody po 17. listopadu vyhnaly české občany do ulic – výzva Děkujeme odejděte!,Impuls 99, televizní krize – je s podivem, že teď česká společnost mlčí. Na prezidentské sesli sedí člověk, který už rok a půl porušuje zákon a ignoruje soudní výrok Nejvyššího správního soudu o jmenování soudního čekatele Petra Langera. Znevažuje Ústavu, svými kroky se snaží změnit parlamentní demokracii v prezidentský systém a prosazuje mezinárodní vazbu na autoritářské Rusko. Je s podivem, že česká společnost takové chování toleruje a mlčí. Přitom důvody k veřejnému protestu jsou stejně závažné, ne-li větší.
Profese autorovi glosy bohužel velí, že by se měl držel při zemi, nezasahoval aktivisticky do dění na politické scéně a žádné demonstrace sám nepořádal. Musí ale přiznat, že toužebně očekává, až se nějaká výzva k demonstraci objeví. První náznaky, že se k tomu schyluje, už se objevují…
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
