Překvapení ze Stockholmu

Její první reakce z Berlína taky byla jednoznačná, „nemohu tomu uvěřit“. Lze namítnout, že něco podobného pravidelně říkají všichni ocenění. V historii udělování Nobelových cen se opravdu ještě nestalo, aby takto poctěná osoba suverénně prohlásila, vůbec mě to nepřekvapuje, čekal jsem to. V tomto směru byl aspoň originální Thomas Mann. Když mu v roce 1929 pozitivní zprávu ze Stockholmu oznamovali, dělal, že spí.

Spisovatelka Müllerová byla ale jistě upřímná. Ostatně až na britskou sázkovou kancelář Ladbrokes, která jako jediná autorku tipovala mezi vítěze, v literárních rubrikách významných celosvětových médii padala jiná jména kandidátů. Především letitých čekatelů na toto nejvyšší ocenění jakými jsou například Amos Oz,Philip Roth, Assia Djebarová,Joyce Carol Oatesová.

Švédská akademii tím možná naznačila, nebo spíš potvrdila, sympatickou změnu trendu, jenž lze zaznamenat od udělení literárních Nobelových cen Imre Kertészovi,Elfridě Jelinekové či Orhanu Pamukovi. Neboli objevit světu výjimečné dílo, které z rozlišných důvodů příliš nepřesahuje rámec autorovy rodné země či jazykového teritoria.

Právě to je případ spisovatelky Müllerové. V Německu, kam zamířila po odchodu z Rumunska v roce 1988, vydala přes dvacet titulů, vesměs nadšeně přijímaných tamní kritikou i čtenáři, a posbírala několik významných literárních cen. Už ale třeba ve Francii je situace jiná. Publikovali tam pouze tři její knihy. Tu poslední před devíti lety. Nehledě na Česko, kde je Müllerová naprosto neznámá. Dosud jí tady nic nevyšlo.

Díky Nobelově ceně lze proto předpokládat změnu. A rodačka z rumunského Banátu, kde vyrůstala v rodině švábských zemědělců, si něco podobného jistě zaslouží. Její knihy odrážejí osobní zkušenost prožitou v době Ceauşescovy diktatury a podle německé kritiky představují literární zážitky nejen svým jazykem a upřímností, ale i popisem každodenní reality málo známého režimu, jenž oproti jiným tehdejším komunistickým státům dokázal zvrátit tok času. Namísto rozkladu v podobě sovětské stagnace a následné chaotické perestrojky totiž zabředal stále hlouběji do bídy a krutostí stalinismu se specificky balkánskými znaky. Pro zájemce o nedávnou minulost na první pohled stejné komunistické reality východní Evropy to určitě bude zajímavé čtení.