Pět pod stolem

Říci, že osvobozujícím rozsudkem Zdeňka Doležela v kauze „pět v českých na stole“, zemřela šance objasnit korupci kolem privatizace Unipetrolu do rukou polské společnosti PKN Orlen, je poněkud nepřesné. Ta šance zmizela už přede dvěma lety, když tuzemští ministři sociálnědemokratických vlád vypovídali před parlamentní komisí, která vyšetřovala možnou korupci v privatizaci Unipetrolu, a jeden vedle druhého si nemohli vzpomenout, jak vlastně rozhodli, pro jakého zájemce o privatizaci hlasovali, proč kterého vyřadili. V tu samou dobu ztráceli zájem o vyšetřování také polští prokurátoři, kteří se zabývali výpovědí tamního významného podnikatele, že při privatizaci Unipetrolu byla na úplatcích vyplacena miliarda korun politikům na obou stranách hranice. Nutně potřebovali vyslechnout české politiky, ale česká strana dělala obstrukce, na polské se pak vyměnili vyšetřovatelé a vyšetřování usnulo.

Případ Zdeňka Doležela, sekretáře premiérů Stanislava Grosse a Jiřího Paroubka, tu byl jakoby navíc. Doležel sliboval v půli roku 2005 lidem kolem podnikatele Tomáše Pitra, že je za pět milionů korun dostane znovu do hry o Unipetrol, a měl tu smůlu, že Pitrovi vyjednavači se domluvili s televizí Nova, která debatu o úplatcích natočila.

Jenže pak to všechno zbabrala policie. Při prověřování úplatku pro Doležela – jestli z hlouposti, nebo ze zbabělosti, nevíme - uvěřila vysvětlení Jiřího Paroubka a bývalého ministra financí Bohuslava Sobotky, že dávat úplatek Doleželovi byl nesmysl, protože nemohl nic ovlivnit. Privatizace už byla rozhodnuta a Doležel byl příliš malý pán na to, aby něco ovlivnil, i kdyby ukončena nebyla – tvrdili politici. No a policisté provedli vcelku originální krok. Obvinili Doležela z podvodu. Řekl si podle nich o úplatek za něco, co nemohl splnit.

Jenže to byla chyba. Lidé kolem Pitra nebyli takoví hlupáci, aby upláceli Doležela za pokus zvrátit privatizaci Unipetrolu. Dobře však věděli, že Poláci nemají zájem o celý holding, že chtějí některé podniky prodat, že stát neztratí v Unipetrolu úplně vliv ani po privatizaci. Pitr a jeho lidé měli mimořádný zájem o Chemopetrol, významný podnik holdingu. A Doležel nebyl tak bezvýznamná figurka, jak se nám snaží namluvit Paroubek. Bývalý premiér dokonce vyslal Doležela místo sebe na jedno zásadní jednání o Unipetrolu s tehdejším polským premiérem Belkou. Doležel mohl prostě udělat pro Pitra hodně práce.

Soudce, který případ rozhodoval, žádné podobné souvislosti a možnosti ve vyšetřovacím spisu nenašel. A nejenže to, klíčový svědek ztratil za ty tři roky od chvíle, kdy se mluvilo o pěti v českých na stole, hodně na své důvěryhodnosti a obviněný Doležel dokázal před médii i soudem velmi přesvědčivě, včetně vyplazování jazyka, sehrát roli lehce natvrdlého cvoka, který by nedokázal zorganizovat ani hru v kuličky. Soudce mu uvěřil. Prostě typicky český konec vyšetřování jedné velké korupce.

Převzato z tištěného Respektu 05/08.