Neruš mi pruhy

Když v dubnu 2003 pražský magistrát vyhlásil, že bude v touze po lepší náladě ve městě podporovat městské cyklisty, pustili znalci situace tenhle slib okamžitě z hlavy. Naivkové, kteří rozhodnutí radních vítali jako snahu posunout situaci v auty přeplněné Praze blíž k evropským městům, byli terčem posměchu. Bohužel právem: po čtyřech letech se nezměnilo téměř nic a politici se k vlastním závazkům nechtějí znát.

O co jde? O usnesení městské rady z 29. dubna 2003, které zavazuje magistrát, aby „zajišťovat při přípravě rekonstrukcí a nové výstavbě komunikací případně i při přípravě dalších investičních akcí vytváření vhodných podmínek pro cyklistickou dopravu.“ Zdánlivě jednoznačná formulace si ale nemůže najít cestu do praxe. Cyklisté od té doby nedostali svůj bezpečný prostor ani při opravě silnice od Chotkových sadů, ani při opravách okolí Sazka Arény ani při rekontrukci pražského nábřeží. A podoba čerstvě zrekonstruovaného Štefánikova mostu drží dosavadní linii - počítá pouze s provozem aut a tramvají, stejně jako tomu bylo před rekonstrukcí. O vhodných podmínkách v podobě samostatného pruhu pro cyklisty si můžeme nechat jen zdát.

Na celém příběhu je nejsmutnější, že se v různých obměnách opakuje vždy tentýž scénář: Město se rozhodne pro rekonstrukci, příslušnou oblast uzavře a teprve po dokončení prací, když úředníci hledí na dokončené dílo se někdo z nich plácne do čela: „Proboha, už zase jsme zapomněli…“ Magistrát dosud nikdy otevřeně nepřipustil, že by došlo k pochybení jeho pracovníků, natož aby byla vyvozena osobní zodpovědnost pro zapomnětlivce.

Proč taky, když sám primátor se k cyklistice hlásí jen když se mu to hodí v rámci budování image aktivního sportovce. Naposledy, když 6. června v on-line rozhovoru na iHned, prohlásil: „Je o mě známo, že patřím mezi velké fandy cyklistiky a cykloturistiky v Praze, nechal jsem zpracovat (vlastně jako cyklista jsem se na tom osobně podílel) střednědobý plán rozvoje a výstavby cyklostezek po Praze…“

Když však byl dotázán, proč magistrát v případě Štefánikova mostu nerespektuje své vlastní usnesení, objasnil ‚fanda cyklistiky‘ jaké jsou skutečné priority: "Hlavně šlo o bezpečnost provozu, o pohodlné cestování městskou hromadnou dopravou a až hluboko pod tím je jakási cyklistická stezka.“ Že by mezi bezpečností provozu a vyhrazeným pruhem pro cyklisty mohl být nějaký vztah Pavel Bém nevidí. Stezku lze navíc podle něj vybudovat později, takže se vlastně nic nestalo. To je sice pravda, ale vyžádá si to další zbytečnou uzávěru mostu, která bude stát další peníze a popudí všechny necyklisty – což rozvoji bezpečných stezek v Prazech rozhodně neprospěje.

Staronový most se tak zařadí mezi další důmyslné překážky, které Praha cyklistům nabízí. Kromě výše uvedených připomeňme ještě třeba zpackanou „cyklostezku“ na náplavce mezi Výtoní a Mánesem, která je kvůli požadavkům památkářů kompletně osazena hrubou dlažbou a dovybavena parkovištěm pro auta, nesmyslně vyznačené pruhy na stezce z Braníka, kde se chodci mísí s cyklisty nebo pěší zónu kolem Anděla, do které smějí vjíždět auta, ale cyklista musí kolo tlačit.

Vzkaz Bémova spolku je jasný. Chcete-li se v Praze pohybovat na kole, aniž byste ohrožovali sebe nebo okolí, je nejlepší naložit ho na střechu auta a vyrazit někam mimo město.