Nepotkat se s Dalajlámou

Od roku 1991 se nejvyšší duchovní Tibetu žijící v indickém exilu objevil ve Spojených státech amerických desetkrát, a nikdy se jeho návštěva neobešla bez setkání v Bílém domě. Při té poslední před dvěma lety mu republikánský prezident George Bush navíc udělil nejvyšší vyznamenání Kongresu.

Schůzka Baracka Obamy s Dalajlámou, kterého komunistická Čína považuje za nebezpečného separatistu, by totiž mohla narušit křehké partnerství pro vyjednávání o jaderném programu Severní Koreje a Iránu. Alespoň takto si důvod nepřijetí Dalajlámy vysvětlují diplomaté, hned po nich pak novináři. S vyloženou potěchou jej samozřejmě kvituje hlavní čínský deník vydávaný komunistickou stranou, jenž informaci přinesl na své titulní straně.

Přestože je nesetkání se s Dalajlámou téměř přímé „porušení“ kodexu demokratického politika, nelze jej víc než pochopit. Na Severní Koreu i Irán má Čína silný vliv, s jehož uplatněním je mnohem větší šance na úspěch, tedy na přerušení jaderného programu obou zemí. Navíc Dalajláma nebyl odmítnut úplně, sejde se s ním tajemnice pro demokracii a globální otázky Maria Oterová. Samotný americký prezident pak nejspíš také, ale až po své listopadové návštěvě Pekingu.

Jakkoliv se symbolika přijímání tibetského duchovního vůdce nejvyššími politickými představiteli začínala stávat poněkud vyčpělou. Čínu vždy spolehlivě naštvala. Což u státu, ve kterém se o lidských právech zatím ještě ani nemluví, není na škodu. I když se to zrovna nehodí.