Národní knihovna v oblacích

Práce studentů architektury jsou většinou čiré fantazie. Teď se ale studentské vize vydávají za spásný návod na Národní knihovnu.

Kdo někdy viděl práce studentů architektury, ví čím se vyznačují: sympatickou odvahou, originalitou na hranici výstřednosti, svěžími nápady a malou nebo žádnou vazbou na skutečnost. Právě pro svůj mizivý vliv na realitu se o ně zajímají většinou jen jejich učitelé a ta nejodbornější veřejnost. Teď se ale několik studentských prací stalo všeobecně přetřásaným tématem a z nějakého důvodu vzniká dojem, že přináší spásný návod na problémy Národní knihovny.

Zadáním architektonického ateliéru na pražské AVU bylo vymyslet, jak rozšířit prostory Klementina, aby se tam vešlo víc než současných 6 milionů knih. Studenti vymýšleli s fantazií, navrhli třeba dostavbu skladu na nádvoří, zvětšovali okna, měnili fasády, zavěšovali do prostoru nové prvky. Řešení zajímavá, nákladná, technicky komplikovaná, přes památkovou ochranu zcela neprůchozí. Prostě studentská.

Pak však někoho napadlo začít míchat tyhle vize s realitou a brát je jako důkaz, že Národní knihovně vlastně stačí Klementinum.

Ano: otázka, co s Klementinem je zásadní. Nesmí se zapomenout, že Klementinu funkce knihovny sluší víc než cokoliv jiného, protože udržuje přirozený život ve stále umělejší památkové rezervaci. Práce studentů jsou zajímavý příspěvek do debaty. Ale vydávat jejich vize za řešení, to je jen další výstup v téhle vleklé, zpolitizované a dávno nevěcné operetní tahanici.

Mimochodem, před rokem vzniknul na Vysoké škole umělecko průmyslové jiný plán. Jeden student ve své klauzurní práci navrhnul, aby se pod bývalým Stalinovým pomníkem vykopal tunel, který by sloužil jako Národní knihovna. Byla to originální práce a ve škole měla úspěch. Jenže napadlo by tehdy někoho psát o ní jako o důkazu, že nová Národní knihovna potřeba je?