Medaile pro Tibet

Současná tibetská revolta představuje po nedávném barmském povstání mnichů už druhé překvapení. I režim, který padesát let krvavě potlačuje, ničí a korumpuje svobodu i původní kulturu okupované země se může dočkat rozhodného odporu. Protesty, jenž začaly na den výročí krvavého potlačení pokusu Tibeťanů o nezávislost v roce 1959, po týdnu neustupují a podle posledních zpráv se šíří do okolních provincií. Podle tibetského exilu je v tuto chvíli výsledkem osmdesát mrtvých.

Čínské úřady mají dilema, jaké dlouho nezažily: na jedné straně nechtějí v žádném případě ukázat slabost nebo váhavost, která by dodala Tibeťanům naději, že stav věcí v jejich zemi se může změnit. Na druhou stranu – do zahájení olympijských her v Pekingu zbývá jen pět měsíců a hrozí, že krvavé zabíjení rozhořčí západní veřejné mínění a může vést až k bojkotu her. Čína to zatím řeší informační blokádou. Její představitelé lžou a tají skutečné počty obětí, úřady z Tibetu vykázaly novináře i turisty a zablokovaly internetový server Youtube, kde se objevila videa masakrů protestujících.

Tímhle způsobem se jim možná podaří udržet vnitřní propagandistickou linii, která vtlouká obyčejným Číňanům do hlavy, že zaostalým Tibeťanům se z Pekingu dostává dobrodiní v podobě zvyšování životní úrovně (nota bene na území, které vždy Číně patřilo). Ale navenek to v digitálně propojeném světě nemůže fungovat.

Pro Peking je to skutečně smůla. Poslední kritika, s kterou vystoupily především kulturní celebrity spojené s olympiádou (Steven Spielberg, George Clooney) směřovala hlavně k jejímu angažmá v súdanském Darfúru. Porušování lidských práv uvnitř země v souvislosti s hrami nebylo nyní moc silné téma, vždyť do Číny se běžně jezdí podnikat, přednášet, koncertovat (připomenutí Tibetu islandskou zpěvačkou Björk představovalo spíše výjimku).

Teď se může vše změnit. K demonstracím před čínskými ambasádami a odsudkům západních politiků (včetně českého ministra zahraničí) se přidává i váhavost sportovců, zda za těchto okolností do Číny jezdit. Mezinárodní olympijský výbor sice zatím nevidí důvod k rušení her, ale i tak je jasné, že Peking 2008 bude horké politikum.

Jenže je to vůbec dobře ? Vždyť sám Dalajláma, který jinak hovoří o genocidě a vládě teroru, prohlásil, že bojkot her by nebyl správný – Číňanům prý olympiáda dává příležitost ukázat podporu principům svobody. Lze pochopit, že tibetský duchovní vůdce si chrání naději a v obavách o svůj lid nechce situaci vyostřovat, ale západní člověk by měl uvažovat jinak. Je jasné, že olympiáda se žádnou příležitostí k polidštění Číny nestane, naopak je od začátku zamýšlená jako pokus získat legitimitu pro vládnoucí represivní režim. Teď po masakrech v Tibetu by měli sportovci, politici, ale i diváci dobře zvážit, zda s tímhle plánem čínským vůdcům pomoci. Medaile z Pekingu 2008 zkrátka není nic, čím by se měl člověk v dobré společnosti chlubit.