S odchodem otce zakladatele v ODS skončila „jedna éra“. Kdo sledoval o víkendu dramatický kongres nejsilnější vládní strany, nemohl si nevšimnout, že vazba partaje na Václava Klause není tak silná, jak by se leckomu mohlo zdát. Jeho rázné bouchnutí do stolu sice několik politiků probrečelo (například poslanec Vidím či bývalý středočeský hejtman Bendl), ale většina se držela hesla „není to žádné drama, jdeme dál“. Klíčové pro zdejší politiku a administraci státu samozřejmě bude, na jakou cestu se ODS v neklausovském období vydá.
Zvolení staronového šéfa partaje – Mirka Topolánka – to trochu naznačilo. I když nebylo kdovíjak oslnivé (Topolánek získal 284 hlasů, zatímco jeho protikandidát Pavel Bém 162 hlasů), většina delegátů se přiklonila k Topolánkově konceptu, že ODS by dál měla zůstat v koaliční vládě a pokoušet se v ní prosazovat pro zemi důležité reformy (důchodovou nebo zdravotní). A taky co nejdřív schválit radar. Delegáti naopak odmítli Bémovo volání po rozbití koalice a sázku na nejistý pokus menšinové vlády s podporou ČSSD.
Zajímavější je ale něco jiného. „Potřebujeme změnu, dobrou nabídku pro budoucnost,“ neslo se celé tři dny kongresovým sálem. Většina více než šedesáti řečníků, kteří tohle téma nadhodili, ale nebyla včetně špiček strany schopna říct, co si pod tou změnou představují a jak by měla vlastně vypadat. Přitom není nutné jít pro inspirací kdovíjak daleko. Stačí se podívat přes kanál La Manche do Velké Británie.
Připomeňme tedy znovu, že „noví“ britští konzervativci tam před časem přišli se zásadním obratem – nevymezují se už jenom vůči labouristům, ale i vůči legendární éře Margaret Thatcherové. Právě v dobách jejích liberálních ekonomických reforem leží podle nich počátek dnešního marasmu, který labouristé se svým řízením státu a „kulturní revolucí“ ještě urychlili. Noví konzervativci postavili do středu svého programu obranu zájmů místních společenství a ekonomiku učinili pouhým nástrojem. Projevy jejích lídra Davida Camerona jsou plné odkazů na „sociální spravedlnost“ a „rovnováhu mezi prací a životem“.
Zcela konkrétně: z tamního stranického programu se vytratilo snižování daní. Cameron mluví o „postbyrokratické době“ a slibuje třeba právo rodičů zakládat si se státní podporou nové školy nebo rozhodovat v referendech o regulaci dopravy. Nevlídně se pohlíží na supermarkety nebo prefabrikovanou předměstskou zástavbu, ale také na jaderné elektrárny. „Je vůbec podivné, že byla jaderná energie považována za pravicové řešení,“ říkají teď noví konzervativci. „Spoléhá se přece na monopolního dodavatele se státní licencí.“ Konzervativci sní o decentralizaci a udržitelnosti, v tomto případě o výrobě elektřiny z různých lokálních zdrojů.
Při víkendovém poslechu českých konzervativců šlo lehce nabýt dojmu, jako by uvízli v čase: lékem na energetickou bezpečnost jsou další jaderné elektrárny, středobodem programu ODS by mělo být snižování daní, z Evropy zpravidla přichází jen zlo. Přesto lze ale při větším soustředění vypozorovat zajímavé výhonky budoucí možné proměny na opravdu inspirativní pravici. „Nestačí stavět jen ekonomický program, musíme hledat další témata, jak oslovovat voliče. Tím tématem by měla být hlavně sázka na vzdělávací politiku,“ načrtnul svoji vizi Petr Nečas. „Staňme se stranou, která do několika let vybuduje nejlepší vzdělávací systém v Evropě.“
Jak bude vypadat česká pravice budoucnosti mají teď v rukou především zdejší konzervativci. Oproti dřívějšku ale mají to hledání o něco snažší, nebude je totiž už tolik tížit odkaz jejich otce – zakladatele, který se od nich definitivně odstříhnul.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
