Johnova rána novinářům

Práci médií se v poslední době věnuje větší pozornost. Mnohem více se debatuje o prohřešcích novinářů, chybných postupech, hranicích, kam až se dá jít. Nebýt schválení nebezpečných a účelových zákonů, které na svou ochranu před novináři prosadili politici, byla by to poutavá kratochvíle. Odhlédněme na chvíli od politiků a přiznejme si, že je skutečně na čase podívat se na naši profesi kriticky. A to před zraky čtenářů či diváků, protože oni jsou hlavními příjemci zpráv.

Ideálním zdrojem pro diskusi je třeba poslední kauza v TV Nova, kterou musí opustit dlouholetý moderátor a tvář investigativních pořadů Radek John. Ke dveřím se značkou východ se musel vydat ve chvíli, kdy Hospodářské noviny odhalily, že John je vedle novinářství také podnikatel a navíc spolupracuje s jedním z nejvlivnějších lobbistů Romanem Janouškem, který je pravou rukou Pavla Béma.

John se diví rozruchu a Lidovým novinám řekl: „Nikdy mi nikdo neřekl, chlapče, vyber si.“ Na to se chce říct: Chlapče, ty ses zbláznil. Že mu to Nova, která o tom věděla už léta, neřekla, je skutečně na pováženou, že si to novinář nepřiznal sám, to je ještě vážnější. Tím spíše, že léta moralizuje nad špatností světa.

V souvislosti s již zmiňovanými zákony proti médiím se znovu otevřela otázka veřejného zájmu a postavení novinářů. Má být něčím výjimečné? Do jisté míry ano, vždyť mají dokonce vlastní tiskový zákon, oproti obyčejným lidem smějí tajit zdroje informací, postavení je zvláštní i tím, že odpovídají za informování společnosti, hrozí jim ublížení na zdraví, zastrašování apod. Výjimečné postavení ale především vychází z nepsaných pravidel, je to tradice demokratické společnosti.

Opačně ale i novináři musejí maximálně garantovat nezávislost. John je sluha dvou pánů a veřejnost nemá jistotu, komu slouží v tu či onu chvíli. Fabulujme: Není to dlouho, co Nova odvysílala velice kontroverzní reportáž o poslanci Moravovi, která byla zaměřená proti lidem kolem Mirka Topolánka. Nebyla to objednávka od Romana Janouška, který chtěl pomoci hlavnímu konkurentovi šéfa ODS Pavlu Bémovi?

Zřejmě to tak nebylo, dá se předpokládat, že autor reportáže Janek Kroupa by něčemu podobnému nesloužil. Ale jakmile jednou nabobtná pochybnost, těžko se jí zbavit.

Pochybnosti se dají nalézt vždycky, tím spíše v podezřívavém Česku. Proto je nutné, aby vztahy a vazby byly maximálně čitelné. A proto je nutné, aby média sama začala definovat pravidla.