Jaderné bubny
Zastánci rozbíjení atomu mají po ruce argumenty, které se silou bucharu vytepávají do podvědomí.
„Je to v suchu, March, mám jistej flek až do roku 2062,“ pochlubil se Homer Simpson nad sklenicí piva a mocně říhnul. „Tos mě potěšil Houmí, trochu mě trápilo, kde vezmu na novou gumu do Bártova praku.“ Pan Montgomery Burns ve Springfieldu i Martin Roman v Česku mají před sebou světlou budoucnost. Ačkoliv ve zdejší vládě ještě štěpná reakce neskončila, zářící zástupci ČEZu už oznámili, že plánují v Temelíně dva nové bloky a čtyři chladicí věže. Ty by měly napájet (i rozčilovat) okolní svět nejmíň do roku 2062. Nutno přiznat, že zdejším jaderným lobbyistům asfaltuje cestu do politických předpokojů Rusko, které si každou zimu (a teď vůči nám Čechům asi i v létě) „nezávazně“ hraje s ropnými a plynovými kohoutky a budí obavy, co bude, až je zavře úplně. Zastánci rozbíjení atomu mají po ruce argumenty, které se silou bucharu vytepávají do podvědomí. „Díky jádru budeme nezávislí na Rusku, díky jádru bude víc proudu, který potřebujete, díky jádru se bude líp dýchat.“ Železná, každému srozumitelná logika.
Když se ale před pár lety rozhodovalo o dostavbě betonové dominanty Jižních Čech, zněl v uších podobně chytlavý nápěv. „Temelín pomůže od smogu okresům na severu, bez něj nebude čím svítit atd.“ Ukázalo se, že Severní Čechy na spuštění Temelína moc nevydělaly, uhelné giganty kouří dál. Zastánci jaderné elektrárny se sekli i ve výpočtech: většinu produkce Temelína dnes ČEZ vyváží. Zklamání čekalo i toho, kdo si myslel, že díky domácímu zdroji bude levná elektřina. Standardní odpověď zní, že ČEZ musí dbát na zájem akcionářů a nemůže srážet ceny, když jsou všude ve světě vysoké. Budiž, národní loyalita a zájmy do obchodu nepatří.
A teď ke dnešním argumentům. Důvěryhodnost výpočtů energetiků dost utrpěla chybami v minulých odhadech. Když nám dnes ukazují křivky, jak vysoko poroste spotřeba, máme právo se na to dívat se skepsí. Zvlášť když se zdejším továrnám moc nechce do úspor. Český průmysl je pořád ve srovnání se „starými“ zeměmi EU spotřebuje třikrát víc elektřiny. Podle výpočtu ekologických organizací se dá energetická účinnost zvýšit o 23 procent, což považují za ekvivalent dvou jaderných elektráren v Dukovanech. I když je potřeba i takováto tvrzení brát s nadhledem, není důvod jim věřit míň, než číslům energetiků.
Snížení závislosti na Rusku se dá směle zařadit do kategorie chimér, protože obě zdejší jaderné elektrárny dovážejí palivo právě z této euroasijské mocnosti (sice máme na svém území dost uranu, ale neumíme ho zpracovávat tak, aby se v elektrárně dal použít). A vůbec: mají v energetice místo národní zájmy? K čemu nám bude potřeba domácí zdroj? ČEZ je přece akciovka a když bude proudu málo, prodá ho tam, kde za něj nejlíp zaplatí. Pardon vážení, sloužíme přece zájmu akcionářů.
A jak je to s proklamovanou čistotou jádra? Všichni víme, že atomové elektrárny nevypouštějí skleníkové plyny, ale čisté nejsou: nechávají za sebou jiný druh zdraví nebezpečného odpadu a koneckonců ho ani na svém dvorku nikdo nechce. S emisemi oxidu uhličitého přece jen mají Temelíny a Dukovany něco společného, i když nepřímo. Pokud se podaří českým politikům v Evropě prosadit, že jádro je „bezemisní“ zdroj, můžou si Češi na papíře „umazat“ svoje limity a průmysl zůstane stejně neefektivní a špinící jako doteď.
Tím samozřejmě nechceme říct, že jaderná energetika je odepsaná. Možná v budoucnu, až vyschnou všechny ostatní zdroje, po ní rádi sáhneme. Třeba se ta budoucnost už blíží, třeba taky ne. Nemůžeme si ale myslet, že vyřeší všechny naše potíže. A je třeba si jasně říct, komu nejvíc to dnešní atomové bubnování prospívá. Zatím to vypadá, že vidině ČEZ a průmyslových podniků po co nejjednodušším zisku. Ničemu víc.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].