Česko po papežovi
Rozruch kolem návštěvy papeže Benedikta XVI. v Česku zrovna nevypadal na to, že Svatý otec přijíždí do nejvíc atheistické země, jak se neustále opakovalo.
Plná televize a obdivné texty na titulních stranách novin, které obvykle neriskují zájem čtenářů, dával najevo, že papež rozhodně nepřijel jen kvůli dvěma milionům sedmi set tisícům českých katolíků.
Česko tedy nevítalo jen papeže, ale i světovou celebritu, která nám dala alespoň na chvíli punc důležitosti. O to ale nejde. Spíš je důležité, co z té návštěvy vlastně zbude, až oslnění podmanivým momentem ze setkání s Benediktem opadne. Co zbude Česku, jeho katolické církvi a věřícím.
Řekl Benedikt XIV. něco, co by přežilo horizont ranních zpráv? Něco obecně platného pro všechny, kdo hledají cestu k bohu, lhostejno jakou cestou? Není známo. Vybídl Čechy, aby našli cestu ke katolické víře, taky si lze ale tipnout, že pouhá výzva papeže, jakkoliv triumfálně podaná, stačit nebude. Katolická církev se v Česku chová, jako by nikoho přesvědčovat nemusela. Prakticky nemá k modernímu životu co říct, její pohled na rodinný život je pohledem archaických teoretiků, kteří se drží nesmyslných, neudržitelných dogmat typu kondom škodí. Navíc dogmat, která teď zosobňuje sám konzervativní papež, kterého Česko tak nadšeně a nekriticky vítalo.
Možná to tak ale (bez ironie) stačí: prostě jen načerpat energii z jedinečného momentu, praktický život už si pak zase bude žít každý podle svého.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
Mohlo by vás zajímat
